Veřejnost neměla ponětí o experimentech a následně o aktivním řízení počasí a klimatu v menších lokalitách a na rozsáhlejších územích ani v minulém století, tyto aktivity byly provozovány a zdokonalovány zájmovými skupinami od padesátých let minulého století. Geoinženýring se prováděl pro účely průmyslu, zemědělství, letectví, ale také pro vojenské účely a využívá se za těmito účely dodnes. Dnes nám jsou ale informace o způsobech, technologiích a procesech známé. V současné době je modifikace počasí a řízení klimatu běžnou aktivitou v docilování reálných cílů či v experimentálních pokusech řídit počasí po celém světě. Je čas se tedy o téma zajímat a vědět, aby lidé mohli mít na vývoj těchto událostí vliv. V současné době se v mnoha případech jedná o nelegální činnost, experimentální činnost, o které veřejnost není informována, přestože se jí dopady z těchto aktivit přímo týkají na mnoha úrovních.

Pozn.: Jelikož je čas, aby lidé věděli, zpracovala jsem souhrnný text, který postupně budu doplňovat a rozšiřovat. Berte tedy tento text jako pracovní, který budu/budeme postupně upravovat atd. Budu ráda za jakékoliv doplnění. Je důležité brát v potaz, že se jedná o veřejně dostupné informace, se kterými můžete libovolně nakládat v rámci samostudia. Kdokoliv může kopírovat a pracovat s tímto obsahem bez omezení. Cílem je, abychom jako veřejnost měli v blízké době vliv na vývoj a informovanost činností, které se nyní dějí v nelegální a experimentální rovině vůči veřejnosti. Prosím každého, aby přestal věřit cizím lidem a začal se zajímat sám, jen tak může pochopit a porozumět, co vše v sobě geoinženýring zahrnuje a jak se nám tu rozmáhá ovlivňování počasí za pomocí mnoha technologií a postupů. Počasí přestává být přírodní a je ovlivňováno prakticky každý den na velkých územních celcích.

Mnozí lidé žijí v předpokladu, že pro pochopení geoinženýringu, jako rozsáhlého vědního oboru vycházejícího z mnoha studijních oborů stačí základní školské vzdělání či fyzika šesté třídy. Bohužel tomu tak není, pro pochopení a porozumění je třeba přijmout fakt, že se jedná o rozsáhlé vědění, celostní a pokud chcete tomuto tématu porozumět, je třeba znát mnohé.

Je důležité zmínit, že téma v mnohých lidech vyvolává strach, ale pojďme k tomu přistupovat neutrálně jako ke studijnímu materiálu, tedy nejprve musíme porozumět tématu, obsahu, konkrétně o co se jedná a poté můžeme teprve vyhodnocovat výhody a nevýhody. Přestože mnozí si toto vyhodnocení již udělali a vnímají negativní dopad, je třeba s tématem pracovat celostně, aby nám neunikly širší okolnosti, které vždy zcela ovlivňují výsledek. Můžeme pak posuzovat zda jde o chyby v experimentu či záměr.

Pokud nesouhlasíte, aby se geoinženýring nad územím ČR prováděl v experimentální či nelegální rovině, podepište tuto petici: https://www.petice.com/stop_chamtrails_geoinzenyrstvi?utm_source=email_keep_signatories_updated

Jakým tématům se zde věnuji:

• Jaké obory v sobě zahrnuje geoinženýring?
• Nejčastější otázkou, kterou si lidé pokládají je: „Kdo by to dělal a proč by to dělal?“
• Kdo a za jakým účelem ovlivňuje počasí a využívá geoinženýring?
• Lze ukrást déšť?
• Osévání mraků/cloud seeding.
• Jaké další technologie se používají pro ovlivňování počasí? Elektromagnetické, frekvenční a pulsní technologie.
• Cílené vytváření oblačnosti  v rámci řízení solárního záření. (Solar Radiation Management – SRM)
• Stratosférické vstřikování aerosolů (SAI) je nejlevnější, ale zároveň nejnebezpečnější metodou geoinženýringu.
• Jak poškozují kyselé deště přírodu?
• Zamezení tvorby oblačnosti a srážek.
• V jaké nadmořské výšce létají geoletadla a běžná letecká doprava?
• Co jsou letecké koridory a jak je můžeme dělit?
• Provádí se tedy geoinženýring či neprovádí?
• Co pozorují lidé? Jaké nové „slangové terminologie“ na veřejnosti vznikají?
• Letadla, která na radaru neuvidíme.
• Víte o 40 000 hektarů skleníků v Egyptě, které mají zajistit v budoucnu dodávky potravin do Evropy?
• Větrné parky a jejich výrazný vliv na proudění vzduchu a putování srážek.
• Stmívání slunce.
• Jak eliminovat negativní dopad geoinženýringu na životní prostředí, vodu, faunu a flóru a naše zdraví? Jak předejít ekologickým a klimatickým katatrofám, které mohou být pomocí geoinženýringu tvořeny?
• Pojďme si zahrát na detektivy.
• Jak prosadit informovaný souhlas? Legalizovat geoinženýring?
• Časté dotazy a komentáře lidí…

Jaké obory v sobě zahrnuje geoinženýring?

Klimatické inženýrství není samotný učební obor, na univerzitách jej vyučují formou specializovaných předmětů, výzkumných modulů nebo navazujících magisterských programů v rámci věd o zemi, klimatologie a environmentálního inženýrství. Geoinženýrství (klimatické inženýrství) je extrémně komplexní a mezioborová disciplína. Protože se pokouší zasáhnout do fungování celé planety, neobejde se bez úzkého propojení exaktních přírodních věd, moderních technologií a humanitně-společenských oborů. Můžeme sem zahrnout i poznání chemie a fyziky. Geoinženýring se také rozvíjí na soukromé úrovni, kdy mnohé poznání vzniká z financování soukromých subjektů (tedy mimo státní instituce, vývoj technologií).

Atmosférické vědy a klimatologie tvoří absolutní základ geoinženýrství. Vědci v těchto oborech zkoumají, jak bude zemský klimatický systém na umělé zásahy reagovat. V oborech se zkoumá atmosférická chemie, konkrétně chemické reakce rozprašovaných látek (např. síry či křemíku) s ozonem a vodní párou ve stratosféře. Fyzika oblaků a mikrofyzika, která zkoumá, jak vznikají dešťové kapky, jak se tvoří kondenzační jádra a jak aerosolové částice ovlivňují odrazivost (albedo) mraků. Počítačové modelování klimatu využívá superpočítače k simulaci globálních dopadů. Modely předpovídají, jak se změní teploty a srážky na planetě po nasazení vesmírných či atmosférických zrcátek.

Rovnou si zde řekneme co jsou atmosférická zrcátka. Jsou to mikroskopické částice rozprášené v atmosféře, jejichž úkolem je fungovat jako drobná zrcadla – tedy odrážet sluneční záření zpět do vesmíru a tím ochlazovat Zemi. Můžeme sem zahrnout celou škálu látek, více se tématu věnuji níže v pod názvem Solar Radiation Management – SRM. Používá se například oxid siřičitý, oxid hlinitý (hliníkový prach), diamantový prach, solná zrcátka. Tato zrcátka rozptylují sluneční paprsky, důsledkem je bělavá obloha (zánik syté azurové čisté oblohy), kde dochází k oslabení slunečních paprsků, což má krom jiného vliv na fotosyntézu. Tyto částice se rozptylují za pomocí geo-letadel (letadla provádějící geoinženýring), tato letadla mají na palubě nádrže a pomocí umístěných trysek poblíž motorů tyto částice uvolňují do ovzduší. Horké a turbulentní plyny z motoru kapalinu bleskově odpaří a mechanicky rozbijí na miliardy mikroskopických kapiček, které se okamžitě smísí s okolním vzduchem. Dalším postupem je pyrotechnické spalování, o kterém hovořila i Doc. RNDr. Řeháčová CSc v pořadu pro ČT (viz níže) již v roce 2008. Na křídlech letadel jsou umístěny hořáky, patrony. Uvnitř hoří pevné palivo smíchané s cílovou látkou (např. kovovými solemi). Výsledkem hoření je extrémně jemný a hustý kouř, což nejsou nic jiného než miliardy pevných nanočástic rozptylovaných proudem vzduchu za letadlem.

Pozn.: Pozorovaná REALITA posledních let, hliníkový prach jsou malá zrcátka výrazně odrážející, respektive rozptylující sluneční paprsky, doprovodný efekt je ale také přehřívání. Lidé toto pozorují a popisují jako „kovové slunce“, „kovové nebe“, vnímají větší ohřev vzduchu ale především pálení slunečních paprsků na kůži a na oděvu. Stejně tak pozorují dopad na rostliny a stromy, které mají spálené listy, můžeme pozorovat odumřelé (uschlé) vršky korun stromů, což je nový jev (vrchní větve jsou tenké a mladé listy jsou náchylné). Lidé také pozorují blyštící se částice na tmavých površích. Bělavou oblohu máme již dlouhodobě, čistá azurová sytá modrá obloha se nad územím ČR prakticky již v posledních letech nevyskytuje. Toto clonění vytváří také nepřirozené denní světlo. Pokud již neumíte rozlišit čistou oblohu, stačí zajet do hor v Rakousku či na území, kde se geoinženýring neprovádí či pouze občasně, tam můžete spatřit čistou azurovou oblohu bez různých umělých clon. Je ale důležité mít v patrnosti, že ovlivňování na velkých územních plochách ovlivňuje počasí již globálně a tak se aplikuje geoinženýring i tam, kde před rokem 2020 nebyl.

Technické a inženýrské obory řeší praktickou otázku. Jak technologii fyzicky vyrobit a dopravit na místo. Letecké a kosmické inženýrství navrhuje speciální vysokohorská letadla, stratosférické balony a flotily zastiňovacích mikrosatelitů pro Lagrangeův bod L1 atd. Materiálové inženýrství a nanotechnologie, kde se vyvíjí mikroskopické částice (např. z vápence, diamantů nebo hliníku) s přesně definovanou velikostí a optickými vlastnostmi, aby světlo odrážely a neabsorbovaly. Chemické inženýrství, které se například zaměřuje na metody přímého zachycování uhlíku ze vzduchu (direct air capture) a průmyslové procesy odfiltrování (CO2).

Ekologické a biologické vědy zkoumají, jak umělé stínění slunce nebo změna srážek ovlivní živou přírodu. Ekologie a environmentální vědy hodnotí rizika spojená s kyselými dešti, toxicitou nanočástic v půdě a dopady difúzního (rozptýleného) světla na lesy. Mořská biologie a oceánografie jsou klíčové obory pro metody hnojení oceánů železem a rozjasňování mořských mraků. Zkoumají vliv geoinženýrství na mořské ekosystémy, plankton a okyselování oceánů. Agronomie analyzuje, jak pokles přímého slunečního svitu ovlivní fotosyntézu a celosvětové výnosy zemědělských plodin.

Společenské vědy, právo a etika. Geoinženýrství není jen o fyzice, ale především o lidech. Bez těchto oborů by technologie vedly ke globálním konfliktům. Mezinárodní právo a geopolitika řeší, kdo bude mít právo ovládat globální termostat. Zkoumá nutnost vzniku nových mezinárodních smluv, které by zabránily jednostrannému nasazení technologií (např. pokud by jeden stát chtěl planetu ochladit, ale druhému by tím způsobil sucho). Bohužel jsou ale tyto vědy a právo pozadu oproti praxi geoinženýringu. Neexistují jasné definice, jasné právní definice, postupy, případná vyvoditelná odpovědnost (o tom si řekneme níže), platná legislativa. Environmentální etika a filozofie pokládá základní otázky: Má lidstvo právo hrát si na Boha a uměle řídit planetu? Studuje riziko tzv. „morálního hazardu“ (že lidstvo přestane snižovat emise, protože bude spoléhat na technologické záchranné lano). Ekonomie počítá náklady na realizaci geoinženýrství v porovnání s ekonomickými škodami způsobenými klimatickými změnami.

Nejčastější otázkou, kterou si lidé pokládají je: „Kdo by to dělal a proč by to dělal?“

V minulosti se geoinženýring (ovlivňování počasí) využíval především pro průmyslové zájmy, například textilní průmysl, potravinářský průmysl a pro vojenské účely, je tomu tak i dodnes s tím rozdílem, že se vyvíjí nové postupy, technologie a procesy a geoinženýring se stal běžnou službou, „kterou si můžete objednat“. Již dnes se dá říci, že kontrolu nad počasím a klimatem dávno převzaly zájmové skupiny, které z různých důvodů financují a provozují geoinženýring. O tom všem se zde dozvíte.

Pozn.: Mnozí lidé žijí v omezených představách, nedokáží si představit, že se bez jejich povšimnutí dějí tak zásadní věci, napomáhá tomu také bagatelizování tohoto oboru, ba dokonce se najdou aktivisté, kteří se snaží ve společnosti šířit lživé informace, že nic takového neexistuje, jedná se o dezinformaci, přičemž sami můžeme tyto aktivity pozorovat a v zahraničí je toto téma hojně diskutováno, ba dokonce v některých státech je geoinženýring, konkrétně některé postupy ovlivňování počasí, „legální“. Tato „omezenost“ je také důsledkem konzumního způsobu života, většina populace se nezajímá o prostředí ve kterém žije, nezajímá se o nebe, o zavádění nových technologií, žije prací, rodinou, nákupy a zábavou. Povětšinou v nich informace o geoinženýrignu vyvolávají strach a tak se snaží před tímto tématem doslova utéct. Dle mého názoru to ale není možné, ono se to reálně děje, a proto je lepší se zajímat a vědět, pochopením člověk přestane propadat strachu a bude se podílet na změnách ve svůj prospěch a prospěch zdraví životního prostředí a zdraví všech.

Geoinženýring nebo klimatické inženýrství je obor, který se zabývá záměrnými, rozsáhlými a technologickými zásahy do klimatického systému Země s cílem měnit počasí již od padesátých let minulého století. Pracuje s vědními obory chemie, fyziky, meteorologie a dalšími, které jsme si nastínili výše.

Kdo tedy a za jakým účelem ovlivňuje počasí a využívá geoinženýring?

Jak již bylo zmíněno a mnohokrát ještě bude, ovlivňování počasí je běžnou praxí od 50 let minulého století, využívají jej především obchodní zájmové skupiny v rámci budování různého průmyslu, zemědělci, vlády států, ale také vojenské agentury, často se jedná o nadnárodní či soukromé zájmy.

Například spojené státy americké využívaly atmosférické geoinženýrství – konkrétně cílené osévání mraků (cloud seeding) jako strategický nástroj k přímé podpoře svého bavlnářského a textilního průmyslu od 50. let 20. století a stali se v produkci bavlny velmocí. Pěstování bavlny je extrémně náročné na vodu a sucho, v klíčových oblastech znamenalo pro americkou ekonomiku miliardové ztráty. Právě proto se pěstitelé bavlny stali jedněmi z vůbec prvních komerčních klientů, kteří si začali modifikaci počasí masivně platit, začala vznikat sdružení například Plains Cotton Growers, která začala financovat a podporovat výzkum specializovaných programů pro ovlivňování počasí. Sdružení si najímali soukromé firmy (jako Weather Modification Inc.), které pomocí letadel rozprašovaly do mraků jodid stříbrný nebo chlorid sodný. Cílem bylo vyvolat déšť přesně v kritických fázích růstu bavlníku – zejména během kvetení a vývoje tobolek (tzv. bolls), kdy rostlina potřebuje nejvíce vláhy. Geoinženýring není jen ale o ovlivňování počasí, patří sem i úprava a správa povrchových a hlubinných vod (vytváření vodních kanálů, umělých vodních ploch, zavlažování), práce s krajinou, půdou, s moři atd.

Pozn.: Na stránkách Weather Modification Inc. naleznete mnoho článků, k jakým experimentům a činnostem dochází, jak se ovlivňuje počasí a jaké technologie se používají...https://weathermod.org/, doporučuji…

Osévání mraků provádějí buď státní meteorologické a vojenské agentury, nebo specializované soukromé korporace, které si státy a zemědělská sdružení najímají.

Globální trh s modifikací počasí zažívá obrovský rozmach především v regionech trpících kritickým nedostatkem vody, jak bylo zmíněno výše, technologie a postupy jsou ale využívány i v rámci průmyslu a vojenských zájmů.

Pozn.: ČR není pozadu. Doc. RNDr. Daniela Řezáčová CSc z Ústavu fyziky atmosféry akademie věd ČR v reportáži pořadu Port České televize z ledna 2008 (která přebírala a komentovala dokument BBC o globálním stmívání) popisovala proces, při kterém se mikroskopické částice vypouštějí z generátorů hořících na křídlech letadel:„…ty částice tam dopravujeme buď letecky, na křídlech letadel jsou generátory, které se zapnou, hoří, produkuji kouř a to jsou ty mikroskopické částice“. 

Zde pro pochopení, jak vznikají oblaka…https://www.ceskatelevize.cz/porady/10315081586-turbulence/211411058140019/cast/157600/ Pozn.: V reportáži v pozadí je obloha, všimněte si krásně syté azurové oblohy, kterou dnes již prakticky nevidíme, mnohá oblačnost či různé clony jsou tvořeny uměle…

Mezi klíčové hráče patří státní programy a vládní agentury, ty řídí největší operace, například Čína disponuje nejmasivnějším státním programem na světě (řízeným Úřadem pro modifikaci počasí). Používá vojenská letadla a dělostřelectvo k vyvolávání dešťů nad zemědělskými oblastmi a k rozhánění mraků před politickými summity. Spojené arabské emiráty (SAE), konkrétně národní centrum pro meteorologii (NCM) v Dubaji financuje rozsáhlé programy a vlastní flotilu specializovaných letadel, která neustále osévají mraky nad vyprahlou pouští. USA v západních státech Utah, Nevada, Kalifornie, financují programy státní úřady pro správu vodních zdrojů a energetické společnosti za účelem zvýšení sněhové pokrývky v horách. Dalšími významnými hráči na poli ovlivňování počasí jsou přední světové soukromé korporace. Pokud si stát, energetická firma nebo asociace farmářů chce osévání mraků pronajmout jako službu, obrací se na specializované komerční subjekty. Mezi významné korporace patří Weather Modification, Inc. (WMI), která sídlí v Severní Dakotě v USA a je považována za nejstarší a největší soukromou firmu v tomto oboru na světě. Vlastní rozsáhlou flotilu letadel vybavených radary a hořáky, přičemž své služby dodává vládám po celém světě. http://www.weathermodification.com/

Dále North American Weather Consultants (NAWC), americká firma z Utahu specializující se na management vodních zdrojů. Zaměřuje se na instalace pozemních generátorů střílejících jodid stříbrný do mraků v horských oblastech. https://www.northamericanweatherconsultants.com/

Rainmaker Technology Corporation je moderní americký technologický startup, který zásadně mění obor tím, že k osévání mraků namísto drahých pilotovaných letadel využívá autonomní drony spojené s umělou inteligencí a pokročilými meteorologickými radary. https://www.northamericanweatherconsultants.com/

Dále Snowy Hydro Limited je australská energetická společnost, která provozuje vlastní masivní program osévání mraků v oblastech Sněžných hor s cílem zvýšit množství vody pro své hydroelektrárny a další…https://www.snowyhydro.com.au/

Firem poskytujících služeb v rámci manipulace s počasím je velké množství, můžete si mnohé vyhledat prostřednictvím vyhledávačů na internetu.

Některé firmy mraky samy neosévají, ale vyrábějí pro tento průmysl specializované vybavení. Firma Ice Crystal Engineering (ICE) je přední světový výrobce certifikovaných pyrotechnických světlic a hořáků naplněných jodidem stříbrným nebo solemi, které se montují na křídla letadel. https://iceflares.com/ Podívejte se na jejich stránky, další zajímavé informace pro pochopení, že se geoinženýring aktivně provádí…

Cloud Seeding Technologies (CST) je globální společnost zaměřená na výzkum a precizní výrobu chemických směsí a nanotechnologií určených pro efektivnější kondenzaci vodní páry. https://www.cloud-seeding-technologies.com/ Opět doporučuji navštívit stránky, co si můžete objednat, například: vědecký výzkum, studie proveditelnosti, atmosférický výzkum, výzkum a hodnocení životního prostředí, počítačové modelování, laboratorní vyšetření, návrh programu, výběr metodologie, optimalizace programu, letový provoz a řízení, pokročilé cloudové setí, meteorologický výcvik, letecký výcvik, modifikace letadla pro osévání mraků (dávkovače světlic, stojany pro vypalování na místě, detekce počasí), výběr a modifikace letadel atd. U všech služeb si můžete počíst co zahrnují.

„Díky naší rozsáhlé síti pilotů cloudových systémů, meteorologů a programových manažerů může CST zahájit a udržovat letový provoz, kdykoli a kdekoli si to klima vyžádá. Společnost Cloud Seeding Technologies poskytuje odborné služby v oblasti letového provozu a řízení, přizpůsobené tak, aby splňovaly jedinečné potřeby našich globálních klientů. Díky rozsáhlým znalostem mezinárodních leteckých předpisů, struktur vzdušného prostoru a kulturních nuancí zajišťujeme bezproblémový a efektivní provoz napříč hranicemi. Náš závazek k dodržování předpisů, bezpečnosti a výjimečným službám nás odlišuje od důvěryhodného partnera pro zvládání složitostí globálního letectví. Náš zkušený tým je odhodlán poskytovat řešení na míru, která předčí očekávání.“ zdroj https://www.cloud-seeding-technologies.com/services/

Zastřešující organizací, která celosvětově sdružuje vědce, piloty a operátory z tohoto oboru a vydává pro ně profesní certifikace, je Weather Modification Association (WMA). (http://weathermod.org)

Pozn: Poznání technologií, procesů může být zajímavé především pro muže, na internetu naleznete mnoho dalších odkazů na společnosti nabízející různé služby a technologie. Doporučuji…

Ovlivňování počasí pomocí dronů.

Startup Rainmaker Technology Corporation (a jemu podobné moderní firmy) přinesl do oboru modifikace počasí revoluci tím, že nahradil drahá, hlučná a pro piloty nebezpečná letadla autonomními bezpilotními drony poháněnými umělou inteligencí. Celý proces osévání mraků pomocí těchto dronů probíhá v několika přesně koordinovaných krocích. https://www.rainmaker.com/

První z nich je detekce mraků pomocí AI a radarů, kde drony nevzlétají naslepo. Celý systém je napojen na pokročilé meteorologické radary a satelitní data. Algoritmy umělé inteligence neustále analyzují atmosféru a hledají mraky, které mají ideální vlhkost a teplotu, ale chybí jim přirozená krystalizační jádra (tzv. přechlazené mraky). AI spočítá přesné souřadnice, výšku a vektor větru, aby zjistila, kde přesně je potřeba mrak „přemluvit“ k dešti, aby srážky dopadly na požadované území (např. na pole konkrétního farmáře nebo do přehrady).

Druhým krokem je vzlet autonomních rojů (swarm intelligence). Jakmile AI vyhodnotí situaci jako optimální, ze základny automaticky odstartuje jeden dron nebo rovnou celý roj dronů. Tyto drony jsou navrženy pro provoz v extrémním počasí – zvládnou silný vítr, turbulence i námrazu uvnitř bouřkových mraků, což jsou podmínky, které jsou pro lidské piloty v malých letadlech velmi riskantní. Drony mezi sebou za letu komunikují a koordinují svůj pohyb tak, aby pokryly mrak rovnoměrně a efektivně.

Třetím je způsob osévání – pyrotechnika versus elektrické šoky. Drony od Rainmakeru a moderních výzkumných center používají dvě odlišné technologie k vynucení deště. Drony mají na spodní straně těla nebo na křídlech upevněné malé kazety s pyrotechnickými světlicemi obsahujícími jodid stříbrný nebo hygroskopické soli. AI v přesný moment světlice zapálí. Výhodou dronů je, že mohou vletět hluboko do samotného středu mraku (tzv. updraftu), kde je stoupavý proud nejsilnější, a uvolnit materiál přesně tam, kde má nejvyšší účinnost. Elektrické osévání (bez chemie). Rainmaker experimentuje také s metodou, kterou vyvinuli vědci v Emirátech. Drony nevypouštějí žádnou chemii, ale jsou vybaveny speciálními emitory, které do mraku vysílají vysokofrekvenční elektrické výboje. Tyto výboje dají mikroskopickým kapičkám vody v mraku elektrický náboj. Kapičky s opačným nábojem se začnou chovat jako magnety, prudce se k sobě přitahují, spojují se do větších kapek a padají jako déšť. Využití dronů dramaticky snížilo náklady na modifikaci počasí. Provoz klasického letadla stojí tisíce dolarů za hodinu (palivo, pilot, drahá údržba). Drony spotřebují minimum energie, mohou létat nepřetržitě ve dne i v noci a eliminují jakékoliv riziko ztráty lidského života při nehodě v bouři.

Jak dokazují firmy, že ovlivnily počasí?

Dokázat, že déšť nebo sníh spadl díky umělému zásahu a ne přirozeným vývojem počasí, je největší oříšek celého oboru modifikace počasí. Atmosféra je chaotický systém a mraky by často dříve či později zapršely samy. Aby firmy jako Weather Modification Inc. nebo startupy s drony obhájily své milionové rozpočty před vládami a pojišťovnami, používají kombinaci tří pokročilých vědeckých metod.

Statistickou metodu kontroly dvojčat (Target-Control). Jedná se o nejstarší, ale stále klíčovou metodu schválenou Světovou meteorologickou organizací (WMA). Funguje tak, že meteorologové najdou dvě zeměpisné oblasti, které jsou od sebe kousek vzdálené, mají stejný terén, klima a nad které v daný den přicházejí identické mraky. Nad jednou oblastí (cílovou) drony mraky osejí, zatímco druhou oblast (kontrolní) nechají zcela být. Následně se pomocí srážkoměrů porovná množství spadlé vody. Pokud v cílové oblasti naprší dlouhodobě o 10 až 15 % více vody než v kontrolní oblasti, je to statistický důkaz úspěchu.

Speciální meteorologické radary (dual-polarization). Moderní firmy využívají takzvané duálně polarizované radary, které dokážou v reálném čase „vidět“ dovnitř mraku a rozlišit tvar a skupenství jednotlivých částic. Radar ukazuje, že mrak obsahuje pouze miniaturní, kulaté, přechlazené kapičky vody, které jsou příliš lehké na to, aby spadly. Po zásahu vteřinu poté, co dron vypustí jodid stříbrný nebo elektrický náboj, radar zaznamená okamžitou změnu. V místě trajektorie dronu se začnou kapičky bleskově měnit na podlouhlé, těžké šestiúhelníkové ledové krystaly. Klientovi je předložen časosběrný radarový snímek, kde je jasně vidět vznikající srážkový koridor přesně v kopii dráhy letu dronu.

Chemické trasování dešťové vody (chemický otisk). Tato metoda poskytuje nezvratný fyzický důkaz, že dešťová kapka vznikla kolem umělého jádra. Pokud firma použije k osévání jodid stříbrný, vyšle do cílové oblasti tým, který odebírá vzorky čerstvého deště nebo sněhu do sterilních nádob. V laboratoři se provede vysoce citlivá spektrální analýza. Pokud dešťová voda vykazuje zvýšenou přítomnost mikroskopických stop stříbra a jodu, které přesně odpovídají chemickému otisku vypuštěné látky, je stoprocentně dokázáno, že tyto kapky spadly díky umělému osázení.

Lze ukrást déšť?

Ano, spor o to, zda osévání mraků může „ukrást déšť“ sousednímu státu či městu, je dnes realitou a stal se předmětem vážných mezinárodních a regionálních sporů. V angličtině se pro tento fenomén používá termín „cloud poaching“ (pytlačení mraků) nebo dokonce „rain theft“ (krádež deště). Z vědeckého a politického hlediska se tento problém projevuje ve dvou rovinách.

První příklad si můžeme uvést v rámci mezinárodního konfliktu na Blízkém východě. Blízký východ je jednou z nejvyprahlejších oblastí světa, kde má voda cenu zlata. Právě zde se debata o krádeži mraků dostala na nejvyšší politickou úroveň. Irán versus Izrael (2018). Iránský brigádní generál Gholam Reza Jalali tehdy veřejně obvinil Izrael (a další sousední země) ze sabotáže počasí. Prohlásil, že cizí státy uměle osévají mraky mířící nad Irán tak, aby z nich veškerá voda vypršela dříve, než překročí iránské hranice. Iránská meteorologická služba sice tvrzení mírnila, ale incident ukázal obrovské politické napětí. Když Spojené arabské emiráty (SAE) masivně spustily svůj program dronového a leteckého osévání, sousední Saúdská Arábie a Omán začaly situaci velmi podrobně monitorovat. Obavy spočívají v tom, že pokud SAE „vyždímají“ mraky přicházející od Indického oceánu nad svým územím, na Saúdskou Arábii zbude jen suchý vzduch.

Další příklad jsou vnitřní spory v Číně a USA. Konflikty kvůli mrakům se neodehrávají jen mezi státy, ale i uvnitř jednotlivých zemí mezi sousedícími regiony. Čína má největší systém modifikace počasí na světě. Pravidelně dochází k situacím, kdy jedna provincie (např. vnitřní zemědělské oblasti) obviní sousední průmyslovou provincii, že nasadila rakety s jodidem stříbrným a stáhla srážky k sobě, což způsobilo sucho a neúrodu na druhé straně administrativní hranice. V oblastech USA kolem řeky Colorado (Utah, Nevada, Colorado) spolu státy dlouhodobě bojují o každou kapku vody. Když Colorado spustí horské generátory na zvýšení sněhové pokrývky, Utah to často vnímá jako zásah do přirozeného toku atmosférické vlhkosti, která měla původně dopadnout na jeho hory.

Co na to říká věda? Lze mrak opravdu ukrást?

Meteorologové a fyzici atmosféry se shodují, že absolutní krádež deště je velmi obtížná, ale lokální ovlivnění existuje. Je otázkou, co můžeme považovat za lokální (jakou rozlohu si pod tím máme představit kraj, stát, několik států…). Mrak není uzavřená krabice s vodou. Atmosféra je dynamický systém, kde se vlhkost neustále doplňuje odparem z krajiny (pokud krajina není vysušená). Osévání mraků obvykle vyvolá srážky zhruba z 10 až 15 % dostupné vlhkosti v mraku [WMA]. Skutečné riziko však spočívá v posunu srážek. Pokud osejete mrak těsně před hranicí, přinutíte ho vypršet o 20 kilometrů dříve, než by to udělal přirozeně. Pro sousední město to znamená, že místo deště jim nad hlavami projde už jen prázdný, rozpadající se mrak. Pokud ještě zahrnujeme ovlivňování proudění vzduchu či nástroje pro „rozpad“ oblačnosti, lze již s velkou přesností určit, kde se mrak vytvoří, kam má putovat, kde vypršet a kde se má rozpadnout.

Právní vakuum

Největším problémem je, že neexistuje žádné mezinárodní právo, které by vlastnictví mraků definovalo. Jedinou globální dohodou je úmluva OSN ENMOD z roku 1977, ta však zakazuje modifikaci počasí pouze pro vojenské a nepřátelské účely (jako zbraň). Pokud země mění počasí pro civilní účely (boj se suchem), žádný mezinárodní soud ji dnes nedokáže potrestat.

Pozn: Experimenty a pokusy s počasím však mohou mít fatální důsledek na Zemi, faunu, flóru i na samotné lidstvo. Je tedy v zájmu veřejnosti, aby se o toto dění začala zajímat a požadovala vytvoření platné legislativy, mezinárodního a národního práva. V současné době se počasí ovlivňuje v nelegální a experimentální rovině bez informování veřejnosti.

Osévání mraků/cloud seeding

Osévání mraků je reálná a vědecky podložená metoda modifikace počasí, která se běžně používá. Používá se k umělému vyvolání deště, zvýšení sněhových srážek atd. Při osévání mraků se do atmosféry vypouštějí mikroskopické látky, které fungují jako umělá kondenzační či krystalizační jádra. Tyto částice přinutí vzdušnou vlhkost změnit skupenství z plynu či podchlazené kapaliny na pevný led nebo kapky deště.

Postupy pro chladné mraky (teploty pod 0 °C). V mracích je voda v tzv. předchlazeném stavu (je prozatím kapalná). Použitím těchto látek se docílí okamžitého zmrznutí čehož se dociluje za pomocí Jodidu Stříbrného (Agl). Je to nejčastěji používaná chemická látka v historii modifikace počasí. Má krystalickou mřížku téměř identickou s přírodním ledem. Molekuly vody v mraku jsou touto strukturou „oklamány“, začnou se masivně lepit a vytvářet ledové krystaly, které padají jako sníh či ledový déšť (mikroled). Suchý led (pevný oxid uhličitý) se vhazuje do mraků v podobě granulí. Má extrémně nízkou teplotu (-78,5 stupňů Celsia). Mrak lokálně tak prudce ochladí, že okolní vodní pára zmrzne na ledové krystalky. Tekutý dusík funguje na stejném principu jako suchý led. Extrémním chladem (-196 °C) vyvolá okamžitou šokovou krystalizaci vody v mraku.

Jodid stříbrný (Agl) je ve své čisté formě vysoce toxický, zejména pro vodní organismy ale i pro člověka. V oficiálních bezpečnostních listech (dle standardů REACH/CarlRoth) nese striktní označení větami H400 (vysoce toxický pro vodní organismy) a H410 (s dlouhodobými účinky). Přesto je v praxi pro osévání mraků používán. Vypouští se tak do atmosféry látka, která ve své čisté formě patří mezi vysoce nebezpečné průmyslové škodliviny a těžké kovy. Těžké kovy se v přírodě nerozkládají a zůstávají v ní napořád. Paradoxně tyto toxiny se „legálně“ používají po celém světě (MDPI Crystals).

Dopad na lidské zdraví. Lidé mohou pociťovat podráždění sliznic a dýchacích cest, při vdechnutí jodidu stříbrného dochází k okamžitému dráždění dýchacího ústrojí ke kašli a dušnosti. Lidé mohou pociťovat mechanické i chemické podráždění očí a kůže. Z dlouhodobého hlediska může docházet k chronickým účinkům například k Argyrie (modré zašednutí kůže), stříbro se ukládá do kůže, očních spojivek a vnitřních orgánů. Pod vlivem slunečního svitu tyto částice stříbra v kůži „fotograficky“ ztmavnou, tím získá kůže jinou barvu. Dlouhodobé ukládání stříbra může narušit správnou funkci jater a ledvin. Jod z této sloučeniny může u citlivých jedinců narušit správnou funkci štítné žlázy.

Postupy pro teplé mraky (teploty nad 0 °C). V teplých mracích lze vyvolat mražení. Používají se proto hygroskopické materiály, které do sebe nenasávají chlad, ale přímo vodu, a nutí malé kapičky se spojovat do velkých dešťových kapek. Používá se chlorid sodný (běžná sůl), konkrétně jemně namletý solný prach, který se rozprašuje do mraku. Sůl agresivně pohlcuje vzdušnou vlhkost, kapičky rychle těžknou a padají k zemi jako déšť dříve, než mrak stihne odvát vítr. Chlorid vápenatý má ještě silnější schopnost vázat vodu než běžná sůl. Často se používá ve formě směsí v suchých a horkých oblastech. Močovina (karbamid) se používá jako alternativní hygroskopický materiál, který zároveň funguje jako slabé hnojivo, pokud dopadne na zemědělskou půdu. Mezi nejmodernější a experimentální látky, které se vyvíjejí v posledních letech zahrnují grafen a nanotechnologie (což je průser). Vědci v SAE vyvinuli nanočástice oxidu grafenu potažené solí, mají mnohonásobně vyšší schopnost kondenzovat vodu než běžná sůl. Dalšími jsou jíly (například kaolin), které se používají jako levný prachový základ. Jsou upravené tak, aby měly hydrofilní vlastnosti a stimulovaly vznik kapek bez chemické zátěže.

Pozn:  Je velice důležité, aby se veřejnost začala zajímat a věděla o těchto aktivitách, protože dochází k prolomení přirozeného prostředí, přírodních cyklů, do ovzduší se uměle aplikují chemické látky (tabulka chemických prvků), také nanočástice u kterých neznáme nežádoucí účinky, zastiňuje životodárné slunce, což negativně ovlivňuje zdraví prostředí a zdraví fauny a flóry. Jelikož se uměle ovlivňuje počasí skoro 80 let, současná údajná klimatická krize může také být důsledkem těchto často nekoordinovaných, ale i koordinovaných zásahů. Uvádí se, že geoinženýring se využívá ve prospěch veřejnosti, ale dle zjištění se naopak naplňují cíle korporátních zájmů. Apropo, kdo ovládne počasí, ovládne celý Svět. Pokud se veřejnost začne zajímat, je pravděpodobné, že bude mít výrazný vliv na vývoj a dění a může případně zamezit katastrofickým scénářům. Rizika tu jsou a nemalá.

Jaké další technologie se používají pro ovlivňování počasí? Elektromagnetické, frekvenční a pulsní technologie.

Vedle chemického osévání mraků existují v rámci geoinženýringu a modifikace počasí také elektromagnetické, frekvenční a pulsní technologie. Tyto metody se snaží ovlivnit atmosféru bez použití chemických látek (jako je jodid stříbrný) tím, že využívají elektrické náboje, elektromagnetické vlnění nebo cílené akustické a laserové pulsy. Tyto technologie se v praxi i ve vědeckém výzkumu rozdělují do tří hlavních směrů.

Ionizační a pulsní technologie (elektrické ovládání deště). Tyto systémy fungují na principu vysílání elektrických pulsů nebo iontů do ovzduší, kde mění elektrický náboj prachových částic a vodních kapiček. Drony s elektrickými výboji je technologie vyvinutá vědci z britské University of Reading a masivně testovaná ve Spojených arabských emirátech (SAE). Speciální drony vletí do mraku a vysílají do něj vysokofrekvenční elektrické impulsy. Tyto pulsy nabijí mikroskopické kapičky vody kladným nebo záporným nábojem. Kapičky se pak chovají jako magnety – prudce se přitahují, spojují se do větších kapek a padají jako déšť bez jakékoli chemie. Pozemní ionizační věže (systémy jako Atlant či Weathertec). Jedná se o vysoké anténní systémy instalované na zemi. Do atmosféry vypouštějí obrovské množství záporných iontů (elektronů). Tyto ionty stoupají vzhůru, zachycují se na prachových částicích (aerosolech) a vytvářejí vysoce efektivní umělá kondenzační jádra, která přitahují vzdušnou vlhkost a stimulují vznik oblačnosti a srážek.

Laserové pulsní technologie (laser-assisted cloud seeding). Moderní fyzika atmosféry experimentuje s využitím ultra-krátkých, ale extrémně výkonných laserových pulsů [MDPI Crystals], jsou to tzv. terawattové lasery. Vědci z Ženevské univerzity prokázali, že vysíláním infračervených laserových pulsů o výkonu terawattů do atmosféry lze uměle vytvořit mrak. Laserový puls je tak silný, že v dráze svého paprsku doslova odtrhne elektrony z atomů dusíku a kyslíku ve vzduchu (ionizuje vzduch). Vznikne plazmový kanál, ve kterém se okamžitě vytvoří kyselina dusičná. Ta funguje jako extrémně silný hygroskopický bod – okamžitě nasaje okolní vlhkost a během milisekund vytvoří kondenzační jádro pro dešťovou kapku.

Laserové vyvolávání deště (v odborné literatuře označované jako Laser-Assisted Cloud Seeding nebo Laser-Induced Water Condensation) je jednou z nejmodernějších metod geoinženýringu. Na rozdíl od dronů a letadel, která musí fyzicky letět do bouře a vypouštět chemické látky, tato technologie funguje čistě na dálku ze země pomocí světelných pulsů. Tento směr zažívá velký rozvoj díky výzkumům na evropských univerzitách (zejména ve Švýcarsku a Německu) a v posledních letech také díky masivním investicím ze Spojených arabských emirátů.

Celý proces využívá takzvané ultra-krátké pulsní lasery (femtosekundové lasery), které vysílají do oblohy světelné paprsky o extrémní síle v řádu terawattů (bilionů wattů). Jeden takový puls trvá nepředstavitelně krátce – pouze femtosekundu (biliardtinu sekundy).

Fyzikální a chemický mechanismus v atmosféře probíhá ve třech krocích. Když tento extrémně silný laserový paprsek projde vzduchem, jeho energie je tak obrovská, že doslova „utrhne“ elektrony z atomů dusíku a kyslíku. Podél dráhy paprsku vznikne tenké vlákno ionizovaného plynu neboli plazmový kanál. V tomto plazmovém kanálu okamžitě dochází k chemickým reakcím. Přirozená vzdušná vlhkost a plyny reagují za vzniku mikroskopických stop kyseliny dusičné (HNO₃) a ozónu. Kyselina dusičná je extrémně hygroskopická látka – to znamená, že funguje jako ultra-silný magnet na vodu. Okamžitě do sebe nasaje okolní neviditelnou vodní páru a během několika milisekund kolem sebe vytvoří stabilní tekutou kapičku vody. Tyto kapičky se následně v mraku spojují, až dosáhnou váhy potřebné k pádu na zem jako déšť.

Používá se již tato technologie v reálné praxi?

Je důležité brát v potaz, že skutečné informace je velice těžké dohledat, ve většině případech se jedná o nelegální činnost. Oficiálně se tedy často setkáme s tvrzením, že se teprve technologie nasazují či jsou v rámci experimentu. Po hlubším bádáním dojdeme k závěru, že oficiální tvrzení se rozchází s praxí. Technologie se údajně v současnosti nachází ve fázi přechodu z laboratoří do reálného testování v terénu, přičemž nejde o plošně komerčně nasazenou službu, ale o pokročilé pilotní projekty. Švýcarské testy (Ženevská univerzita), konkrétně tým vedený profesorem Jérômem Kasparianem úspěšně testoval tuto metodu přímo v terénu na hoře Pfänder v Alpách. Vědci stříleli terawattový laser do mraků a pomocí meteorologických přístrojů prokázali, že podél dráhy laserového paprsku skutečně došlo k masivnímu nárůstu hustoty a velikosti vodních kapiček. SAE v rámci svého programu UAEREP (UAE Research Program for Rain Enhancement Science) poskytly miliony dolarů mezinárodním vědeckým týmům, které mají za úkol přenést tyto laserové systémy ze švýcarských laboratoří do horkého a suchého prostředí pouště. Cílem je postavit mobilní laserové stanice na nákladních autech, které budou moci jezdit po poušti a „střílet“ do přicházejících mraků zespodu ze země.

Pozn.: Mnohé aktivity se již dávno provádí v praxi nelegálně či jako experiment v utajení. Jak je v tomto dokumentu uvedeno, právní a etické okolnosti se neřeší či pokulhávají dalece za realitou, neboť veřejnost o těchto aktivitách není řádně informována. Neexistuje zde „informovaný souhlas“, kde skupiny provádějící ovlivňování počasí různými způsoby deklarují výhody a rizika. Z toho vyplývá, že si mnozí hrají s životy všech a lidstvo, potažmo veřejnost, nezná aktéry, odpovědné osoby a tím pádem v současné  době nemohou být ani vyvozeny právní důsledky.

Hlavní výhody oproti chemii. Proč vědci do laserů vkládají tak velké naděje? Do přírody se nevypouští žádný jodid stříbrný ani jiné těžké kovy. Po vypnutí laseru plazmový kanál okamžitě zanikne a ve vzduchu nezůstanou žádné cizí látky. Laser lze zaměřit na konkrétní metr čtvereční mraku s absolutní přesností, což letadlo ani raketa nedokážou. Systém může běžet 24 hodin denně, stisknutím jednoho tlačítka na zemi, bez ohledu na to, jak nebezpečná bouře nebo turbulence v mraku panují.

Vysokofrekvenční elektromagnetické ohřívače ionosféry

Jedná se o nejkontroverznější vědecké technologie, které pracují s vysokofrekvenčními radiovými pulsy zaměřenými do nejvyšších vrstev atmosféry (ionosféry). HAARP (High-Frequency Active Auroral Research Program): Skutečné vědecké pracoviště na Aljašce (USA), které tvoří síť 180 antén. HAARP vysílá krátké vysokofrekvenční radiové impulsy (HF) do ionosféry (výška 60 až 1000 km), kde na malou chvíli lokálně zahřeje volné elektrony. Vědci tak zkoumají chování plazmatu a vliv ionosféry na satelitní komunikaci a radary. Podobná vědecká zařízení existují v Norsku nebo v Rusku, EISCAT (Evropa) a SURA (Rusko). Čína v posledních letech buduje vlastní obří pulsní ohřívač v provincii Chaj-nan.

Co byste měli vědět o HAARPu. Když pulsní ohřívač rozvibruje ionosféru, tato vrstva se na chvíli promění v obří přírodní anténu, která začne vyzařovat extrémně dlouhé vlny o velmi nízké frekvenci (ELF / VLF). Toto téma si zaslouží samostatný rozbor, k čemu a na co vše se dá tato technologie použít a jaký má vliv na organický život.

Cílené vytváření oblačnosti  v rámci řízení solárního záření. (Solar radiation management – SRM)

Cílem těchto metod není pomoci zemědělcům, ale vytvořit globální nebo regionální „štít“, který by odrážel sluneční paprsky zpět do vesmíru a ochlazoval planetu. Vědci v této oblasti pracují se dvěma hlavními koncepty, jak oblačnost a zataženo uměle vytvářet nebo zesilovat.

Pozn.: Toto téma je také o výše zmíněných „zrcátkách“, kterým jsem se věnovala výše v úvodu tohoto textu…

Rozjasňování mořských mraků (marine cloud brightening). Tato metoda se zaměřuje na nízko letící mraky nad oceány (stratocumuly). Tyto mraky jsou přirozeně tmavší a propouštějí hodně tepla do vody. Speciální autonomní lodě plují po oceánech a pomocí silných trysek do vzduchu rozprašují jemnou mlhu z mořské vody. Mikroskopické kapičky soli z mořské vody vystoupají do atmosféry a zafungují jako kondenzační jádra. Vlhký vzduch nad oceánem se na ně začne okamžitě vázat. Stávající mraky zhoustnou, plošně se rozšíří, zbělají a vytvoří souvislejší zataženou vrstvu. Bílé mraky pak fungují jako obří zrcadlo (zvyšují albedo) a odrážejí sluneční svit. Tato metoda se již v malém měřítku testovala například nad Velkým bariérovým útesem v Austrálii.

Stratosférické vstřikování aerosolů (stratospheric aerosol injection). Toto je nejdiskutovanější a nejvíce kontroverzní metoda globálního geoinženýringu. Nejde o vytváření klasických dešťových mraků, ale o vytvoření celoplanetárního závoje, který vypadá jako lehce mlhavé nebo mléčné zataženo.Jak se to dělá: Speciálně upravená letadla by ve velmi vysokých výškách (ve stratosféře, cca 20 km nad zemí, tedy vysoko nad běžnými mraky i koridory civilních letadel) vypouštěla aerosoly, nejčastěji oxid siřičitý (\(SO_{2}\)).Princip vzniku: Ve stratosféře tyto plyny chemicky reagují s vodní párou a vytvoří mikroskopické kapičky kyseliny sírové (sulfátové aerosoly). Tyto kapičky vytvoří stabilní, dlouhotrvající reflexní vrstvu, která se díky proudění vzduchu rozprostře kolem celé zeměkoule.Přírodní předloha: Vědci tento princip nekonstruují z ničeho – přesně takto to dělá příroda sama při výbuchech obřích万人 sopek (např. filipínská sopka Pinatubo v roce 1991). Sopka vyvrhla miliony tun síry do stratosféry, což na dva roky vytvořilo celosvětový reflexní závoj a snížilo globální teplotu o cca 0,5 °C.

Jaká rizika vznikají při použití v praxi? Narušení srážkových cyklů, umělé zatažení na jednom konci planety může způsobit katastrofální sucha nebo monzuny na druhém konci (např. v Africe či Asii). Modrá obloha by zmizela, pokud by se spustilo stratosférické vstřikování, čisté modré nebe by se změnilo na permanentně mléčně bílé. Efekt šoku z ukončení (termination shock), pokud by lidstvo tento systém spustilo a po 20 letech ho z jakéhokoliv důvodu (válka, ekonomický kolaps) náhle vypnulo, planeta by údajně prožila skokové a extrémně rychlé oteplení, kterému by se příroda nedokázala přizpůsobit.

Stratosférické vstřikování aerosolů (SAI) je nejlevnější, ale zároveň nejnebezpečnější metodou geoinženýringu.

Cílem je napodobit efekt obřích sopek a vytvořit ve výšce kolem 20 kilometrů nad zemí celoplanetární reflexní závoj, který by odrážel část slunečního záření zpět do vesmíru.

Jakým způsobem tento postup funguje? Chemická podstata vzniku „umělého zatažena“? Vědci nejčastěji uvažují o vstřikování oxidu siřičitého nebo sirovodíku. Jakmile letadlo plyn ve stratosféře vypustí, začne reagovat s tamní mikroskopickou vodní párou a za přítomnosti slunečního UV záření dochází k fotochemické oxidaci. Výsledkem této reakce jsou sulfátové aerosoly (drobné kapičky zředěné kyseliny sírové). Tyto kapičky mají ideální velikost (kolem 0,1 až 1 mikrometru) k tomu, aby účinně rozptylovaly a odrážely viditelné sluneční světlo, ale zároveň propouštěly tepelné záření ze Země ven. Protože síra poškozuje ozonovou vrstvu, vědci teoreticky zkoumají i jiné pevné částice – například jemný prach z diamantu nebo vápenec (uhličitan vápenatý). Ty jsou sice chemicky bezpečnější, ale jejich výroba a doprava do stratosféry by byla extrémně drahá.

Technické provedení. Běžná civilní ani vojenská letadla do výšky 20 km s těžkým nákladem nedoletí (běžná letová hladina je do 12 km). Bylo by nutné vyvinout flotilu speciálních vysokohorských letadel s obřími křídly a modifikovanými motory, která by fungovala jako nepřetržitý „chemický most“. Aby se efekt udržel, letadla by musela létat denně a doplňovat miliony tun materiálu ročně, protože aerosoly v průběhu 1 až 2 let přirozeně klesnou do nižších vrstev atmosféry a smyje je déšť.

Hlavní rizika a vedlejší účinky. Důvod, proč se tato metoda v roce 2026 údajně stále drží pouze na úrovni počítačových modelů a laboratorního výzkumu, spočívá v jejích drastických vedlejších účincích, realita ale může být jiná:

Zničení ozonové vrstvy. Povrch sulfátových aerosolů slouží jako katalyzátor pro chemické reakce, které urychlují rozpad ozonu působením chlóru. Plošné nasazení by mohlo kriticky zvětšit ozonové díry a vystavit planetu nebezpečnému UV záření.

Změna barvy oblohy. Pokud by byl systém aktivní, sytě modrá obloha by pro lidstvo prakticky zmizela. Kvůli rozptylu světla na aerosolech by nebe mělo permanentně mléčně bílý až našedlý nádech, slunce by ztratilo ostrost a západy slunce by byly extrémně rudé (podobně jako po výbuchu sopky).

Narušení globálních srážek (monzuny). Snížení slunečního svitu sníží odpařování vody z oceánů. Modely varují, že by to mohlo oslabit nebo zcela posunout asijské a africké monzuny. To by znamenalo katastrofální sucha a hladomory pro miliardy lidí závislých na pravidelných deštích.

Kyselé deště. Přestože by se síra rozptylovala vysoko ve stratosféře, po čase by klesla dolů. Zvýšilo by to kyselost srážek, což by poškodilo lesní ekosystémy a okyselilo oceány.

Jak poškozují kyselé deště přírodu?

Dochází k ničení lesů a vegetace. Kyselá voda (obsahující zředěnou kyselinu sírovou a dusičnou) nepopálí listy okamžitě jako silná žíravina, ale ničí stromy rafinovaně a pomalu a to rozpuštěním ochranné vrstvy, kdy kyselý déšť smývá z listů a jehličí ochranný voskový film. Rostliny pak hůře zadržují vodu, snadněji usychají a jsou náchylné k napadení škůdci, plísněmi a mrazem. Vyplavují se živiny z půdy, kyselá voda v půdě reaguje s důležitými minerály (vápník, hořčík, draslík) a vyplavuje je hluboko do podloží, kde na ně kořeny stromů nedosáhnou. Stromy tak trpí podvýživou.

Uvolňování toxického hliníku je nejnebezpečnější efekt. Za normálních okolností je hliník v půdě pevně vázaný a neškodný. Jakmile ale půda okyselí (klesne její pH), hliník se uvolní do půdního roztoku. Dochází k zablokování příjmu živin kořeny. Volný hliník je pro rostliny vysoce toxický. Poškozuje jemné kořenové vlásky, takže strom ztrácí schopnost přijímat vodu a živiny, což vede k postupnému odumírání celých lesních porostů (tzv. imisní kalamity, které Česko zažilo v 70. a 80. letech v Krušných horách).

Smrt vodních ekosystémů (acidifikace vod). Kyselý déšť stéká z půdy přímo do potoků, řek a jezer, což vede k jejich okyselení. Vymírání ryb – ryby a obojživelníci jsou extrémně citliví na pH vody. Pokud pH klesne pod hodnotu 5, většina rybích jiker hyne, protože se jim nedokáže vyvinout ochranná skořápka. Navíc uvolněný hliník z půdy se rybám usazuje na žábrách, kde způsobuje nadměrnou tvorbu hlenu a ryby se udusí.Narušení potravního řetězce: Jako první v kyselé vodě hynou drobní korýši, hmyz a řasy. Tím přicházejí ryby a ptáci o hlavní zdroj potravy, což vede k úplnému kolapsu života v daném jezeře. Vodní plochy zasažené kyselým deštěm vypadají na pohled čisté a průzračné, ale jsou v podstatě bez života.

Dobré vědět! Půdu lze ošetřit vápencem, který je zásaditý, cílem je neutralizovat extrémní kyselost povrchové vrstvy půdy, vázat toxický hliník a vrátit do země vápník a hořčík, které stromy nutně potřebují k životu. Dalším krokem je třeba sázet odolnější dřeviny pro kyselé půdy například břízy, smrk pichlavý, jeřáb…Ostatně pestrá a hustá skladba stromů a keřů a dalších menších rostlin (lesních a lučních) vytváří ekologický systém, který si poradí s jakýmikoliv výkyvy. Aby příroda odolávala experimentům s počasím je vhodné již dnes tvořit husté porosty se skladbou stromů (listnatých, jehličnatých), keřů a nižších rostlin. Tvoří se tak síť kořenů, kde jedny kořeny navazují na druhé a vytváří svod povrchových vod až do hloubky několika metrů, kde si pro vodu mohou v případě potřeby sáhnout a distribuovat ji na povrch. Funguje to dobře i v případě, že strom si sáhne na spodní vodu a dále ji distribuuje skrz kořenový systém rostlinám s menšími kořeny. Udržitelnost půdní vlhkosti a zdroje vody je klíčová pro dostatečné zásobování stromů a keřů vodou, které vodu v mikrokapenkách uvolňují do ovzduší a tak vytváří prospěšné klima. V případě umělých zásahů, vysokého ohřevu vzduchu se z krajiny enormně odpařuje voda, což výrazně poškozuje stromy a keře pokud nemají dostatek vláhy od kořenů. Husté porosty (mohou být i okrasné či divoké) zaručují lepší přežití všech rostlin, distribuují mezi sebou i toxiny a lépe je odbourávají než v případě osamoceného stromu v trávě, který vše z širokého prostoru stáhne do sebe. Tyto husté porosty jsou čističkami vody, vzduchu, zajišťují také eliminaci elektrosmogu (pohlcují). V současné době můžeme v přírodě pozorovat poškození flóry, stromy jsou v zimních měsících z důvodu nedostatku slunečního svitu (uměle haleno) obaleny různými mechy, lišejníky apod. po celém obvodu kmene, což značí právě nedostatek slunečního světla (dříve jsme podle porostu mohli určit sever, dnes u některých lokalit, stromů toho nejsme schopni). Dále stromy hynou na různé mykózy napadající kořeny, zabarvuje se jim kůra do ruda či syté oranžové barvy (vyšší podíl těžkých kovů).

Zamezení tvorby oblačnosti a srážek

Zamezení tvorby oblačnosti (neboli rozpouštění mraků) se provádí velmi podobným způsobem jako jejich osévání, ale s opačným cílem: mrak se záměrně „přejede“ nadměrnou dávkou chemikálií, aby se bleskově vypršel a zmizel, nebo se do něj vžene suchý vzduch.

V meteorologii a geoinženýringu se pro potlačení oblačnosti a zajištění jasné oblohy používá mnoho technických postupů, od aplikace chemických látek, tepelným prouděním z proudových motorů umístěných na zemi, pulsními a leaserovými technologiemi (o těch se zmiňuji výše).

Metoda „Dynamického přeosátí“ (overseeding). Toto je nejčastěji používaná metoda pro zajištění bezmračné oblohy, kterou státy (např. Rusko nebo Čína) využívají před velkými vojenskými přehlídkami či sportovními událostmi (např. v Moskvě na Den vítězství nebo v Pekingu během Olympiády). Letadla vlétnou do mraků, které postupují směrem k městu, a vypustí do nich mnohonásobně vyšší dávku jodidu stříbrného, suchého ledu (zmrzlého CO₂) nebo cementového prachu, než by bylo potřeba pro běžný déšť. V mraku vznikne tak obrovské množství kondenzačních jader, že se dostupná vlhkost bleskově rozdělí mezi miliardy drobných kapiček. Tyto kapičky jsou příliš lehké na to, aby zůstaly viset ve vzduchu, a okamžitě spadnou dolů jako intenzivní přívalový déšť desítky kilometrů před chráněným městem. Nad samotné město pak dorazí již jen prázdný, suchý vzduch a obloha zůstane modrá.

Řízení cirrovité oblačnosti (cirrus cloud thinning). Tento koncept spadá pod globální geoinženýring a jeho cílem je likvidovat vysoké, závojovité mraky (cirry). Tyto mraky totiž fungují jako skleníková deka – propouštějí sluneční světlo dolů, ale zachycují teplo ze Země. Speciální letadla by ve výškách kolem 10 km osévala tyto přirozené mraky (nebo i kondenzační stopy po letadlech) silnými nukleačními činidly (např. jodidem draselným nebo bismutitým). Částice donutí ledové krystalky v cirrech rychle narůst do větších rozměrů. Tyto těžší krystaly pak vlivem gravitace klesnou do nižších, teplejších vrstev atmosféry, kde se okamžitě odpaří. Výsledkem je, že se vysoká oblačnost „rozpustí“, ztenčí a zemské teplo může volně stoupat výše, dojde tak k ochlazení.

Tepelná destrukce (termické rozpouštění). Tato metoda se používala na lokální úrovni pro rozhánění nízké oblačnosti a husté mlhy nad letišti, aby mohla letadla bezpečně přistávat. Používají se k tomu výkonné proudové motory instalované na zemi podél ranvejí nebo speciální hořáky. Tyto systémy vhánějí do spodní vrstvy mraku extrémní množství horkého a suchého vzduchu. Teplota uvnitř mraku stoupne nad rosný bod, mikroskopické kapičky vody se okamžitě promění zpět v neviditelnou vodní páru a mrak (nebo mlha) v daném místě fyzicky zanikne.

Pozn.: Patří sem další technologie, které zmiňuji samostatně v kapitole „Jaké další technologie se používají pro ovlivňování počasí? Elektromagnetické, frekvenční a pulsní technologie“. Téma geoinženýring je vskutku rozsáhlý a vytvořit na sebe navazující strukturu je proces, neboť mnohé se v tématech prolíná…

V jaké nadmořské výšce létají geo-letadla a běžná letecká doprava?

Mraky se osévají (provádí se tzv. cloud seeding) nejčastěji v nadmořské výšce od 1 500 do 4 000 metrů, kde se nacházejí podchlazené vodní kapičky. Přesná výška ale závisí na základně konkrétního mraku a aktuální teplotě či vlhkosti vzduchu, celkovému záměru. Díky tomu, že tato letadla létají poměrně nízko, lze je snadno pozorovat zrakem (konkrétně samotné stroje bez ohledu na to zda zanechávají kondenzační či chemickou stopu), sluchem (nárazové přelety mnoha letadel vytváří hluk, který nelze přeslechnout, někdy doslova burácí obloha pod motory letadel, která jindy nelétají).

Létají přímo do horní nebo střední části mraků (v tzv. troposféře), obvykle ve výškách 1 500 až 4 000 metrů nad mořem (případně kolem cca 2 700 m n. m.), rozprašují solné nebo jodidové pyrotechnické směsi.

Běžná dopravní letadla létají v nadmořské výšce 10 000 až 13 000 metrů. Tato oblast se nachází na rozhraní troposféry a stratosféry. V tomto prostředí se nachází řídký vzduch, který klade menší odpor, letadla létají rychleji a mají menší spotřebu paliva. Tím, že létají nad mraky a bouřkami je let klidnější. Pilot má také více času na řešení situace v případě poruchy. Tato letadla již běžně zrakem a sluchem nepozorujeme. Jsou velice vysoko a naše zrakové a sluchové rozlišení má svá omezení.

Co jsou letecké koridory a jak je můžeme dělit?

Letecké koridory (letové cesty) jsou přesně vymezené třírozměrné dálnice ve vzduchu, které slouží k bezpečnému a organizovanému pohybu letadel. Spojují jednotlivé body na zemi i na obloze a zajišťují, že se letadla nesrazí. Jsou o šířce 10-20km, jsou rozděleny na letové hladiny s vertikálními rozestupy (nejčastěji 300 metrů). Letadla v nich létají v přesně určených směrech podle pravidel letového provozu.

Letecké koridory pro běžná dopravní letadla se nacházejí v nadmořské výšce od 3 000 do 14 000 metrů. Nejpoužívanější část těchto koridorů (tzv. horní vzdušný prostor) leží ve výšce 10 000 až 13 000 metrů.

Ve spodním vzdušném prostoru cca od 3 000 do 7 500 metrů létají menší vrtulová letadla nebo proudová letadla na velmi krátkých tratích.

V horním vzdušném prostoru cca od 7 500 do 20 000 metrů vedou hlavní koridory pro velká proudová dopravní letadla.

Jak jsme si uvedli, osévání mraků může probíhat v rozmezí od od 1 500 do 4 000 metrů, někdy i výše dle záměru, clonění slunce se provádí ve vyšších nadmořské výšce (stratosféra), konkrétně od 10 000 metrů.

Letecké dopravě se zde nebudu věnovat podrobně, je to velké samostatné téma, které si může každý sám nastudovat. Teoretické informace jsou jedna věc, druhá co sami můžeme pozorovat či čeho jsme přímým uživatelem (cestujeme). Je třeba dávat informace do přímých souvislostí a vyvozovat, co se nám ve skutečnosti nad hlavami děje. Níže se věnuji také veřejně dostupným aplikacím, kde lidé mohou pozorovat vybraná letadla, uvádím vybraná, protože na těchto radarech/aplikacích není znázorněna veškerá letecká doprava. Může se tedy v praxi stát, že na nebi vidíte mnoho letadel (desítky), která na veřejně dostupném radaru neuvidíte. Mnohdy se jedná právě o letadla provádějící geoinženýring, která létají často nárazově (po dobu hodin či konkrétních dnů/nocí) při tvorbě clon, oblačností či jejich rozpuštění.

Pozn: Soukromé společnosti i jednotlivci mohou požádat o to, aby jejich letadla nebyla vidět na veřejně dostupných radarech. V letectví jde o běžnou praxi využívanou k ochraně obchodního tajemství, konkurenčního boje nebo bezpečnosti vrcholových manažerů a celebrit, geoinženýring nevyjímaje…Záměrně tento fakt uvádím, neboť někteří lidé si myslí, že pozorování veřejně dostupných leteckých radarů/aplikací, mají přehled o dopravě nad naším územím, tak opravdu ne 🙂. Na radaru mohou vidět jedno letadlo a nad hlavami jim může prolétat desítky letadel.

Provádí se tedy geoinženýring či neprovádí?

Předem je třeba si ujasnit, že základem zdravého úsudku je poznání a vědění. Ti co přejímají dogmata a předpoklady, považují cizí postoje za fakt (věří cizím lidem) se dostávají do manipulační pasti. Vždy je třeba ověřovat a prověřovat, zajímat se a vědět, ale především pozorovat a sbírat důkazy. A to se děje…Ano, geoinženýring je v roce 2026 zcela běžnou aktivitou na velkých územních plochách. Jedná se o převážně nelegální, experimentální či vojenské účely. Obecně legálnost, kdy by byla veřejnost informována a byly jí sděleny výhody, ale i rizika, neexistuje. Existuje jakési právní vakuum, kde právo a ochrana pokulhávají. Veřejnost se z většiny nezajímá a naopak můžeme pozorovat snahy o dehonestaci těch, kteří téma na světlo vynáší, což je záměrná snaha masy udržet v nevědomosti. V závěru textu si zakonspirujeme, proč skutečné reálie se veřejnosti tají, přestože je veřejnost může znát, pozorovat a přímo se jí dotýkají.

K zamyšlení: Co když se nacházíme v čase, kdy se veškeré zkušenosti z lokálního ovlivňování uvádějí do globální praxe? Jsme nyní součástí experimentu s nasazením zcela nových technologií? Je to hra s přírodou, kdy se někdo snaží ovládnout přírodní prostředí, cykly, proudění vzduchu, kde bude sucho a kde pršet? Nebo se to již dávno děje?

Obecně je v rámci tématu geoinženýring infromační chaos. Můžeme si myslet, že je to na základě rozvinuté aktivity, která se běžně děje v praxi, ale ne legální formou, neboť se toto téma veřejnosti tajilo, či se záměrně odváděla pozornost jinam. Jenže lidé po celém světě pozorují změny na obloze, nepřirozené počasí, jsou nabourávány roční období, přírodní cykly, často je obloha halena do bělavé či šedé clony, čistá sytě azurová obloha se v roce dá počítat na prstech rukou. Dochází k řízenému vysokému odparu vod, stromům usychají horní části větví, jev dříve nepozorovaný. Jsou vysoké výkyvy teplot, sucha, přívalové deště a často v dlouhých nepřirozených intervalech. Na jedné straně jsou údajně podepsány dokumenty, kde se geoinženýring zakazuje a na druhé straně se dočteme, že je to zcela legální na mnoha územích různými způsoby a i kdyby nebylo, že nejsou právní nástroje domáhat nápravu a vůbec se dozvědět, kdo tyto aktivity zadal, prováděl apod. A pak tu máme zájmové skupiny, které tyto činnosti konají nelegálně bez vědomí veřejnosti z mnoha důvodů. Lidstvo, potažmo veřejnost není informována, důvod může být také, že se lidé přestali zajímat o životní prostředí, o přírodu. Naštěstí tu jsou lidé, kteří vnímají změny a dopady na životní prostředí, zdraví lidí a všeho živého a tím pádem jim neuniká ani zásah do přírodního prostředí formou geoinženýringu.

Existuje Globální moratorium (zákaz pokusů v atmosféře). Česká republika je signatářem Organizace spojených národů (OSN), konkrétně Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD).V rámci této úmluvy platí dlouhodobé celosvětové moratorium (zákaz) na jakékoli pokusy s geoinženýringem pod širým nebem. V roce 2025 tento zákaz navíc potvrdil Mezinárodní soudní dvůr ve svém přelomovém stanovisku, které jasně říká, že státy mají právní povinnost zabránit Private akterům i vládám provádět experimenty, které by mohly nevratně poškodit globální klima a atmosféru.

Pojďme si rozebrat výše uvedený odstavec, státy mají povinnost zabránit privátním aktérům (tedy soukromým společnostem) a vládám provádět experimenty. Takže teoreticky je možné, že se tyto aktivity provádějí nelegálně, tedy je logické, že se budou popírat či se bude odvádět pozornost jinam. Skvělý nástrojem je manipulace formou dehonestace lidí, kteří informují veřejnost, jejich zesměšňování. Jsou to běžné praktiky.

Jaká je skutečná hierarchie moci? Jistě známe všichni termíny nadnárodní korporace, nadnárodní vojenské agentury apod. V teoretické rovině se můžeme bavit o situaci, kdy zájmy nadnárodních korporací a nadnárodních agentur (tedy takových globálních společností, nad kterými lidé, národy nemají žádný vliv) mohou být v přímém rozporu se zájmy lidí a tak se pomalu dostáváme do detektivní činnosti či konspirační roviny, kde se nám v posledních dobách potvrzuje, že konspirace je odhalením plánované strategie s dlouhodobými cíli.

Jaký má postoj k osévání mraků Česká republika? Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP) společně s Českým hydrometeorologickým ústavem (ČHMÚ) dlouhodobě deklarují, že nad územím ČR neprobíhá žádný oficiální ani komerční program osévání mraků. Je tu ale absence legislativního rámce, český vodní ani povětrnostní zákon vůbec nezná pojem „vlastnictví mraků“ nebo „umělý déšť“. Pokud by někdo chtěl legálně osévat mraky nad ČR, neexistuje úřad, který by mu k tomu mohl vydat povolení. Čistě teoreticky si můžeme položit otázku, pokud se takové činnosti nad územím ČR dějí, jsou tedy nelegální? Česká strana se staví kriticky k masivnímu užívání jodidu stříbrného, což je těžký kov vysoce toxický pro vodní organismy. Druhým důvodem je nepředvídatelnost – narušení přirozeného srážkového režimu nad jedním krajem by mohlo způsobit nečekané sucho nebo naopak bleskové povodně v kraji sousedním.

Pozn. Oficiální stanoviska se mohou rozcházet s reálným děním. Jak se říká, levá ruka nemusí vědět co dělá ruka pravá či můžeme posuzovat tzv. „vyšší zájmy“, které mohou být podnětované z nadnárodních zájmových skupin. Zrovna Jodid stříbrný je látka běžně v praxi používaná k tvorbě dešťových mraků, ale i k jejich rozbití. O Jodidu stříbrném a jeho dopadu na zdraví života jsme si psali výše.

Na jedné straně tu máme jasné zákazy, globální moratoria proti ovlivňování počasí a součinně se to oficiálně děje nejen na území USA, Číny, dálného východu, ale rozpolcený postoj je i v Evropě, kde neexistuje jednotný celounijní zákaz, takže přístup se liší stát od státu podle toho, jak moc daná země trpí suchem nebo krupobitím. Například  ve Francii, Německu, Rakousku je osévání mraků legální, ale pouze lokálně a výhradně pro potlačení krupobití. Sdružení vinařů a zemědělců si najímají malá letadla, která střílí jodid stříbrný do bouřkových mraků, aby kroupy před dopadem na vinice roztály na déšť. Nejde tedy o umělé vytváření deště ze suché oblohy, ale o ochranu majetku. Španělsko a Rumunsko  s počasím experimentuje. Kvůli extrémním vlnám sucha v jižní a východní Evropě v posledních letech začaly tyto státy testovat osévání mraků pro zvýšení srážek, což ale naráží na silnou kritiku ekologických organizací.

V Rakousku se osévání mraků legálně a aktivně provádí. V Rakousku, konkrétně ve Štýrsku (okolí Grazu) a v Dolním Rakousku (okolí Kremže), funguje takzvaná Hagelabwehr (protikroupová ochrana). Místní zemědělská družstva a obce si platí malé piloty, kteří létají bojovat proti kroupám. Protikroupovou ochranu v Rakousku zajišťují malá vrtulová letadla (nejčastěji typy jako Cessna 182).

Pokud se aktivně začnete zajímat o geoinženýring na všech úrovních můžete dojít k závěru, že mnohé oficiální postoje a informace se rozchází s realitou, tedy tím co se ve skutečnosti děje, neexistují jednotné celosvětové postupy, schvalovací procesy, neexistují právní definice a roviny. Mohou to být utajené vojenské aktivity, komerční nelegální aktivity, či naopak objednané činnosti a legální aktivity. Vše směřuje k zájmovým skupinám, které řeší geopolitické, soukromé, průmyslové, vojenské zájmy. Ať to vezmeme z jakéhokoliv úhlu, chybí zde veřejnost. Lidé, kterých se tyto aktivity přímo týkají nejen co se týče zdraví životního prostředí, potřeby slunečního svitu, čistého ovzduší (jen když si vezmeme nadměrnou leteckou dopravu používanou pro geoinženýring – kolik spalin z motorů se do ovzduší společně s vypouštěnými látkami dostává), nejsou vůbec informováni a nejsou nikterak chráněni před těmito aktivitami. Neexistuje informovaný souhlas. Pokud neexistuje informovaný souhlas – tedy podrobná informovanost o technologiích, procesech, látkách, záměrech a cílech, výhodách a rizicích z těchto aktivit, jedná se o nelegální činnost bez souhlasu veřejnosti.

Pozn: Když vezmeme v potaz, že se geoinženýring děje lokálně, na větších územních plochách, dochází tak k narušení přirozených přírodních cyklů a proudění i na územích, kde k ovlivňování nedochází a tak, dle mého názoru, se plošně aplikuje geoinženýring již na velkých územních plochách (celých kontinentech), aby se tato lokální, větší hra s počasím stabilizovala a neměla negativní dopad na jiná území. K tomu slouží superpočítače, které jsou schopny online stahovat data z meteostanic a letadel, vyhodnocovat počasí okamžitě a navrhovat modely pro cílené ovlivňování počasí. Řízení může již probíhat mimo lidskou činnost prostřednictvím AI (například drony pro manipulaci s počasím takto řízeny jsou a také další technologie jako pulsní a leaserové). Nemusíme předpokládat za každou cenu, že se jedná o záměr zničit biologický život (dopad může být negativní až katastrofický), ale vytvořit vhodné podmínky. Toto je ale v rovině nějakých domněnek a předpokladů, experimentů, možné je ale vše…

Co pozorují lidé? Jaké nové „slangové terminologie“ na veřejnosti vznikají?

Mnoho lidí pozoruje, že počasí již dlouhodobě není přírodního charakteru. Prakticky vymizela čistá sytá azurová obloha, v zimních měsících je obloha stále zatažená, změny na nebi se dějí po přeletech letadel (přímo nad hlavami se zatahuje obloha bez přirozené kumulace oblačnosti, kdy oblaka postupovala a nahromaďovala kondenzaci), jsou vysoké výkyvy teplot i v řádu dne či dní a to bez bouřek. Na nebi vzniká mnoho nových dříve nepozorovaných útvarů a jevů apod. Roční období jaro, léto, podzim a zima se značně změnila, spíše přecházíme z jakési zatažené sychravé zimy (na některých místech je zataženo formou různých bělavých či šedých clon i tři měsíce v kuse) do suchého a horkého léta s nepřirozeným klimatem…

Geoletadlo – je novodobé označení pro letadla provádějící geoinženýring. Tato letadla pravděpodobně uvidíte létat nárazově v případě plánované změny počasí, kdy křižují oblohu nonstop po dobu hodiny až v řádu hodin, dokud se obloha zcela nezatáhne. Za těmito letadly zůstává nemizející stopa, která se dále rozpíná po obloze a tvoří různé formy oblačnosti až zatažena. Při těchto aktivitách můžeme někdy pozorovat, že geoletadla vypouštějí aerosoly pouze omezeně a vytvářejí úsečky (krátké nemizející čáry), často můžeme pozorovat různé kříže apod. Z těchto aktivit se vzápětí vytváří lokální clona či oblačnost rozplinutím/roztažením vypuštěných aerosolů, které podporují kondenzaci (osévání mraků či podpora kondenzace). Geoletadla létají i na „jasné“ obloze, kdy zanechávají dlouhou ale mizející stopu, vypouštějí látky, které naopak zabraňují kondenzaci vody, aby se formovala do oblačnosti. Často je doprovodným prvkem bělavá clona, jakási mlhovina na nebi, obloha není čistě azurová. Přelety letadel s dlouhou mizející stopou mohou být také účelové, kdy po jejich přeletu okamžitě začnou vznikat oblaka. Tato letadla také létají nárazově ve velkém počtu, kdy můžeme pozorovat desítky až stovky přeletů, které nejsou součástí běžné letecké dopravy. Záměrů a cílů geoinženýringu je mnoho. V tomto textu jsme si ukázali a ještě ukážeme některé. Téma je tak rozsáhlé, že v tomto článku nelze zohlednit vše, věřím ale, že čím více budeme rozumět co je geoinženýring a budeme chápat dění, půjdeme do hloubky a porozumíme tématu úplně.

Pozn.: Lidé jsou již schopni rozeznat jaká oblačnost je přírodního charakteru a jaká je tvořena za pomocí umělého ovlivňování počasí.

Kovové slunce/kovová obloha – Označení pro pozorování slunce, které je v jakési šedém, kovovém oparu, je divné nepřirozené denní světlo. Lidé zrakem pozoruji lesknoucí se kovové částice (miliardy malých zrcadélek), které vytváří neostrost slunce a kovový lesk. V tomto případě sluneční paprsky silně pálí na kůži, dokonce se enormně přehřívají některé materiály, enormně se přehřívá vzduch. Lidé pozorují lesknoucí se částice i na černých površích. Lidí, kteří toto pozorují a baví se o tom přibývá. Je otázkou, jaké částice lidé v atmosféře pozorují, jaké vidí na tmavých površích (v textu jsme si uvedli pojem „atmosférická zrcátka“). Pojďme si tedy říci o dalších postupech, které se možná právě experimentálně zkouší, proto o nich třeba nemáme vědět, o „zrcátkách“ a částicích mohoucí tvořit „kovové slunce“ a „kovovou oblohu“ jsme si psali již výše, ale těch informací je tolik, že kousek po kousku si budeme popisovat možnosti různými úhly pohledu. 

Zastiňování slunce pomocí pevných nebo kovových částic je jednou z nejvíce diskutovaných variant geoinženýringu. Na rozdíl od plynného oxidu siřičitého (který vytváří kyselé deště) se zde vědci zaměřují na pevné mikroskopické částice, které fungují jako drobná zrcátka odrážející přímé sluneční paprsky. Můžeme tyto aktivity rozdělit do dvou skupiny. Atmosférické zastiňování (stratosféra). Při této metodě by letadla ve výšce kolem 20 km vypouštěla pevné inženýrské nanočástice. Vědci uvažují o specifických materiálech jako například oxid hlinitý nebo hliníkový prach. Hliník má vynikající reflexní vlastnosti. Částice o velikosti kolem 0,5 mikrometru dokážou odrazit mnohem více slunečního světla na jednotku hmotnosti než síra. Navíc nezpůsobují kyselé deště. Diamantový prach: Teoreticky nejčastěji navrhovaná „čistá“ alternativa. Diamant je chemicky zcela inertní, neničí ozonovou vrstvu a skvěle odráží světlo. Problémem je extrémní cena výroby milionů ton syntetického diamantového prachu. V roce 2026 odhalil startup Stardust Solutions plány na komerční využití amorfního křemíku o velikosti 0,5 mikronu. Křemík je levný a v přírodě běžný, ale chování takto malých částic v atmosféře je stále předmětem zkoumání. https://www.eenews.net/articles/a-closely-guarded-plan-to-cool-earth-is-revealed/

Jak to narušuje paprsky?

Částice ve stratosféře fungují na principu Mieova rozptylu světla. Světelný paprsek nenarazí do mraku, ale do miliard mikroskopických pevných tělísek. Část paprsků se odrazí zpět do vesmíru (tím se planeta ochladí), ale velká část se pouze rozptýlí do všech směrů.

Důsledek: Přímé sluneční světlo by zesláblo. Obloha by už nebyla azurově modrá, ale měla by trvale mléčně bílý závoj. Solární elektrárny závislé na přímém svitu by ztratily podstatnou část své účinnosti.

Pozn.: Zde uvedený důsledek může být již běžnou realitou v ČR. Obloha již není sytě azurově modrá, je neustále bělavá až do šeda a to po dobu několika let. Od roku 2021 se začaly nad územím ČR aktivity geoinženýringu provádět prakticky každý den (z pozorování lidí). Počasí, nebe nejsou přírodního charakteru. Což můžeme pozorovat nejen pozorováním geoletadel a změn počasí, které se okamžitě tvoří, ale také na přírodě a zdravotních problémech jako pálení a řezání očí, dráždění ke kašli, rýma, zhoršené dýchání, únava, slabost, motání hlavy, nesoustředěnost, ospalost, úbytek energie, v zimních měsících nedostatek vitamínu D, nedostatek světelných fotonů (především v zimních měsících) v prostoru má za důsledek snížení životní energie a vitality.

Nedostatek světelných fotonů v zimních měsících díky stále zahalené obloze vytváří efekt stmívání. Namísto denního světla máme spíše večerní světlo. V prostředí se nachází málo světelných fotonů. Ty jsou životně důležité pro všechny živé bytosti, nedostatkem světelných fotonů trpí fauna, flóra a lidé. Když bylo počasí přírodní, v zimních měsících byly krásně jasné slunečné dny často i dlouhodobě.

Pozn: Pozorujte pozorně přírodu, nebe, počasí, denní světlo a jeho intenzitu…

Hlavní rizika pevných částic v atmosféře. Pokud by lidstvo zvolilo levnější, atmosférickou cestu (kovový prach z letadel), čelilo by vážným rizikům:

Zdravotní dopady. Tyto nanočástice by ze stratosféry po čase klesly dolů. Lidé a zvířata by je vdechovali. Dlouhodobé vdechování hliníkového nebo křemíkového nanoprachu může způsobit vážná plicní a neurologická onemocnění.

Vliv na fotosyntézu. Narušení přímých paprsků a vytvoření difúzního (rozptýleného) světla by drasticky změnilo podmínky pro rostliny a zemědělské plodiny, což by mohlo snížit výnosy potravin.

Ohřátí atmosféry. I když je údajným záměrem, aby miliardy mikroskopických zrcátek odrážely světlo pryč, ve skutečnosti v reálné fyzice žádné zrcátko neodráží 100 % záření. Každý materiál, včetně kovů, část sluneční energie pohltí (absorbuje) a přemění ji na teplo. K ohřátí by došlo dvěma zcela odlišnými fyzikálními mechanismy.

Lokální ohřev stratosféry (absorbce tepla). Když letadla rozpráší miliardy kovových částic, tyto částice jsou neustále vystaveny extrémnímu slunečnímu žáru. Částice absorbují určité procento slunečního ultrafialového a viditelného záření a také infračervené (tepelné) záření stoupající ze Země.

Rozpálení stratosféry, miliardy drobných tělísek se doslova rozpálí a začnou předávat teplo okolnímu řídkému vzduchu. Počítačové modely ukazují, že by to vedlo k výraznému zahřátí spodní stratosféry (klidně o několik stupňů Celsia).

K narušení klimatu by došlo při lokálním zahřátí, které by kompletně změnilo proudění vzduchu v atmosféře (tzv. tryskové proudění – jet stream), což by paradoxně mohlo na zemském povrchu způsobit extrémní vlny veder a sucha na místech, která měla být původně ochlazena.

Skleníkový efekt zrcátek – záchyt zemského tepla. Tento efekt závisí na tom, jak velká ta zrcátka jsou. Pokud by se vědcům nepodařilo vyrobit naprosto přesný rozměr částic (ideálně kolem 0,5 mikrometru), stala by se z nich past. Pokud jsou částice příliš velké, sice odrazí sluneční svit shora, ale zároveň vytvoří neprostupnou deku pro teplo, které vyzařuje samotná Země nahoru do vesmíru.

Efekt špinavého skleníku. Kovová vrstva by začala fungovat jako obří zrcadlo otočené směrem dolů k Zemi. Nepustila by zemské teplo ven do chladného vesmíru, což by vedlo k urychlení globálního oteplování na povrchu, namísto jeho snižování.

K zamyšlení. Osobně výše uvedené dopady pozoruji. Extrémní odpar vod, nepřirozená sucha, extrémní výkyvy teplot, vysoké nepřirozené teploty (v souvislosti se zacloněným sluncem bělavou clonou), absence sytého azurového nebe atd., skleníkový efekt (při vytvoření clony letadly), prádelna (je sucho, ale přesto je tropické klima, což je důsledkem vysokého odparu vod z půdy a rostlin – vysušování a schnutí rostlin – listů), kovové nebe, třpytící se malé částice, kterých je obrovské množství…

Příklad z reálného světa: Vědci tento jev studují na příkladu sazí (černého uhlíku), které se do ovzduší dostávají při požárech nebo spalování nafty. Saze jsou v podstatě pravým opakem zrcátek – světlo neodrážejí, ale dokonale absorbují. Pokud by lidstvo rozprášilo materiál s nesprávnými optickými vlastnostmi, choval by se ve stratosféře jako tyto saze. Absorboval by energii a planetu by drasticky uvařil.

Právě proto je geoinženýring tak nebezpečný. Stačí drobná chyba ve velikosti částic nebo v materiálu, a celá operace dosáhne přesně opačného výsledku, než lidstvo plánovalo. Údajná klimatická krize může být pouze maskováním těchto experimentů a nelegálních činností.

Vývoj nosičů pro letecké a kosmické inženýrství.

Je mnoho technologií a procesů, které se již používají v praxi či aplikují formou experimentu, ruku v ruce se vyvíjí nové a nové možnosti, jak dosáhnout absolutního řízení počasí globálně. Krom vývoje počítačových simulací za pomocí AI, která je schopna posuzovat dění online díky sběru dat z meteostanic a dalších měřících a sledovacích zařízení (včetně letadel) a řídit tak aplikaci pro ovlivňování počasí. Ukážeme si zde další vývoje…

Běžná letadla končí kolem 12 kilometrů, ale pro efektivní solární geoinženýring je nutné dosáhnout stabilní stratosféry (20 až 25 km). V této výšce je vzduch extrémně řídký, což zcela mění aerodynamiku. Letečtí inženýři pracují na konceptech letadel s obřími křídly (podobně jako špionážní letouny U-2 nebo bezpilotní solární drony), která musí unést tunové náklady aerosolů. Řeší se nová geometrie křídel a vývoj motorů s vícestupňovými dmychadly, které v řídkém vzduchu nezhasnou. Alternativou k letadlům jsou obří autonomní balony. Inženýři zkoumají systémy, kde by se materiál nečerpal v nádržích, ale byl by ze země nepřetržitě pumpován skrz kilometry dlouhou, ultralehkou vysokotlakou hadici (tzv. space tether). Pro projekty v bodě L1 se navrhují flotily stovek tisíc mikrosatelitů. Cílem je zkonstruovat plachty z materiálů tlustých pouhých několik nanometrů (např. na bázi grafenu nebo pokovených polymerů), které dokážou odolat drsnému vesmírnému záření a slunečnímu větru.

Vývoj částic nanotechnologie a materiálového inženýrství. Pokud máme letadlo, musíme vyvinout látku, kterou bude vypouštět. Cílem je vyrobit částice, které slunce odrazí, ale samy se nerozpálí a nepoškodí ozon. Pokud by se použil vápenec (CaCO₃) nebo oxid křemičitý, inženýři musí navrhnout průmyslové procesy, které dokážou vyrobit miliardy tun prachu, kde má každé jedno zrnko naprosto identický rozměr (kolem 0,5 mikrometru). Pokud by se velikost lišila, částice by padaly příliš rychle k zemi nebo by absorbovaly teplo. Při tzv. zapouzdření se zkoumají tzv. „jádro-plášť“ částice. Například nanočástice, které mají uvnitř vysoce reflexní kov (hliník), ale jejich povrch je obalen ochrannou vrstvou křemíku, která zabrání chemickým reakcím s ozonem a zamezí korozi.

Vývoj distribuce a trysky (strojní inženýrství). Dopravit materiál do 20 km nestačí, musíte ho správně rozptýlit. Podobně jako u cloud seedingu, který popisovala docentka Řezáčová, i zde se navrhují speciální pyrotechnické kazety a generátory na křídla. Ty musí palivo (např. s obsahem síry nebo kovových solí) spalovat za extrémních teplot a v přesném poměru, aby vznikal kouř s požadovanou velikostí nanočástic. Vývoj tryskových systém je potřeba pokud se vypouští plyn (např. SO₂), inženýři navrhují speciální trysky na zádi letadel, které plyn bleskově promíchají s horkými výfukovými plyny motoru. Tím se zajistí, že plyn okamžitě zkondenzuje do správně velkých kapiček a neshlukne se do velkých neúčinných kapek.

Průmyslové inženýrství pro například zachycování uhlíku (DAC). Pokud se odkloníme od stínění slunce, druhou velkou inženýrskou výzvou je přímé zachycování CO₂ ze vzduchu (direct air capture). Inženýři v tomto oboru staví obří továrny plné masivních ventilátorů (v roce 2026 jsou lídry firmy jako Orca/Climeworks). Navrhují chemické filtry a sorbenty, které dokážou zachytit molekuly CO₂ z běžného vzduchu, a vyvíjejí systémy, jak tento plyn pod obřím tlakem zkapalnit a pumpovat kilometry hluboko do podzemních čedičových struktur, kde zkamení.

Letadla, která na radaru nevidíme

Je rozdíl mezi prolétajícím letadlem nad hlavou, které máme možnost vidět v aplikaci/radaru a letadlem, které na radaru neuvidíme. Mnozí žijí v iluzi, že jim je umožněno mít kontrolu nad vzdušným prostorem. Je to ale opačně, mají možnost sledovat pouze vybraná letadla.

NE, na radaru nejsou všechna letadla, která nad naším územím prolétají…Můžeme se setkat s častou argumentací lidí radarem, kteří žijí v naivním přesvědčení, že díky pozorování vybraných komerčních letů mají přehled o vzdušném prostoru nad územím ČR a když letadlo na radaru není, prostě tu neletí, přestože ho mohou sami pozorovat na vlastní oči. Tito lidé trpí kognitivní disonancí, protože jejich přesvědčení o absolutní kontrole vzdušného prostoru nejsou schopni zaznamenat množství letadel, které jim létají nad hlavou, aniž by byli na radaru zaznamenány. Toto přesvědčení z nebe opravdu vymaže letadlo. Nevědí, že na veřejně dostupném komerčním radaru nejsou letadla, která jsou řízena například vojenskou správou a také jakákoliv soukromá letadla, kde se běžně dá vyžádat vyřazení z veřejně sledovaného radaru (o tom jsme si již psali výše), znovu cituji: „Pozn: Soukromé společnosti i jednotlivci mohou požádat o to, aby jejich letadla nebyla vidět na veřejně dostupných radarech. V letectví jde o běžnou praxi využívanou k ochraně obchodního tajemství, konkurenčního boje nebo bezpečnosti vrcholových manažerů a celebrit, geoinženýring nevyjímaje…Záměrně tento fakt uvádím, neboť někteří lidé si myslí, že pozorování veřejně dostupných leteckých radarů/aplikací, mají přehled o dopravě nad naším územím, tak opravdu ne 🙂“

Proč některá letadla chybí na veřejných aplikacích? Aplikace typu Flightradar24 nejsou oficiální státní radary. Jsou to komerční platformy závislé na síti dobrovolníků, kteří mají doma přijímače signálu ADS-B. Letadlo se na mapě v telefonu nezobrazí z následujících důvodů: Vojenský režim a utajení. Vojenská transportní, tankovací nebo taktická letadla (jak česká, tak spojenecká v rámci NATO) z bezpečnostních důvodů vypínají nebo omezují vysílání ADS-B signálu, aby jejich přesnou polohu nemohla sledovat veřejnost nebo cizí rozvědky. Tyto stroje se v komerčních aplikacích záměrně filtrují a nezobrazují. Filtrování na žádost majitele (LADD/PIA). Mnoho soukromých korporátních letadel, vládních letek nebo specifických nákladních dopravců využívá.

Jak již bylo zmíněno výše, geoinženýring provádí soukromé korporátní společnosti, které tak činí v rámci obchodních zájmů či na základě objednávky vlády. Pokud se jedná o utajené aktivity, o kterých nemá mít veřejnost povědomí (tajné operace), taková letadla neuvidí veřejnost na zpřístupněných leteckých radarech a v rámci tohoto tématu bude informační embargo. Mnohé aktivity mohou probíhat nelegálně a aktéři jsou si vědomi možných důsledků. Dehonestace, zesměšňování, urážení lidí, kteří vynáší informace o skutečném dění jsou na denním pořádku. Po přečtení tohoto dokumentu ale budete patřit mezi ty, kteří vědí…

Pozn.: Od roku 2021 můžeme nad územím ČR pozorovat nárazové přelety letadel, které křižují oblohu a jsou schopny ze zcela jasné oblohy vytvořit během hodiny zcela zataženo. Jsou to stovky až tisíce přeletů letadel, které běžně nelétají (nejedná se o běžnou cestovní či přepravní dopravu). Pozorujeme samotná letadla, ale i také enormní hluk, kdy doslova burácí obloha pod motory letadel. Dalším doprovodným pozorováním je zhoršení kvalita ovzduší, když si představíme nárazovou vysokou leteckou aktivitu a obrovské množství vypuštěných spalin z motorů letadel, doslova smrdí vzduch. Také můžeme pozorovat, že letadla zanechávají nemizející stopy, které tvoří oblačnost (různé druhy oblačnosti dle záměru). Jindy tato letadla nelétají (v případě přírodního počasí). Tyto aktivity přesně korespondují s online předpovědí počasí. Oblačnost již nepřichází, ale tvoří se za pomocí letadel přímo nad hlavami lidí. Doprovodnými důsledky jsou zdravotní potíže od problémů s dýcháním, drážděním sliznic, řezání očí, kašel, rýma, chrapot, únava, motání a bolest hlavy, ztráta rovnováhy atd.

Stejně jak se zatahuje obloha a vytváří druhy oblačnosti se i této oblačnosti zabraňuje. Opět můžeme pozorovat velkou aktivitu geoletadel, které vstřikují cosi do atmosféry, mají dlouhou mizející stopu. Povětšinou dochází k zamezení tvorby oblačnosti (používají se vyšší dávky jodidu stříbrného – viz o jodidu výše).

K zamyšlení trocha konspirace: Jestli jste dočetli až sem, začíná vám mnohé, co pozorujete zapadat s těmito informacemi? A co když se zde vše děje a jsme právě v procesu experimentů, kde se formou pokusu a omylu řeší udržitelnost a obnovitelnost, což jsou nové terminologie, které nám nahradili ekologické a ekonomické. Možná je cílem rychlých činů snaha ovládnout Zemi, přírodu a lidstvo a zcela řídit základní životní potřeby. Poškozením a nabouráním přirozených cyklů se mohou dít nepředvídatelné anomálie, zamořování životního prostředí, nemocnost fauny a flóry, nemožnost vypěstovat plodiny atd. Třeba stačí v době kvetení ovocných stromů vytvořit mrazy, v pěstební sezóně nedostatek přirozeného slunečního svitu, sucha, extrémní výkyvy (ty rostliny zatěžují a narušují přirozený proces zrání).

Víte o 40 000 hektarů skleníků v Egyptě, které mají zajistit v budoucnu dodávky potravin do Evropy?

Věděli jste, že v Egyptě pod vojenskou správou jsou vybudovány lány skleníků, které mají zásobovat Evropu? Když si dáme 1+1 dohromady, může geoinženýring opět složit korporátním zájmům. A teď něco o Egyptě.

Obří lány v Egyptě skutečně existují, jsou spravovány armádou a Evropa je jedním z jejich hlavních cílových trhů. Jedná se o jeden z největších zemědělských megaprojektů na světě, známý pod názvem Národní projekt 100 000 feddanů skleníků (1 feddan je přibližně 0,42 hektaru, celkem jde tedy o cca 40 000 hektarů chráněné plochy). Projekt osobně inicioval egyptský prezident Abdel Fattáh al-Sísí a jeho realizaci svěřil přímo ozbrojeným silám. Hlavní a největší část těchto skleníků byla vybudována na severozápadě země u vojenské základny Muhammada Nagíba nedaleko Alexandrie.Správa: Celý komplex spadá pod Národní společnost pro chráněné plodiny (National Company for Protected Crops), což je dceřiná firma Agentury pro národní služby egyptských ozbrojených sil (NSPO). Na výstavbě stovek moderních skleníkových klastrů s řízeným klimatem spolupracovala egyptská armáda s mezinárodními technologickými lídry – zejména s čínskými dodavateli a španělskou společností Rufepa.

Egypt trpí extrémním nedostatkem vody a úbytkem úrodné půdy kolem Nilu. Mechanismus: Skleníky využívají pokročilé kapkové zavlažování a hydroponické systémy. Díky tomu spotřebují o 70 až 80 % méně vody než klasické pěstování na otevřených polích, přičemž výnos na metr čtvereční je několikanásobně vyšší. Voda je do pouštního komplexu přiváděna kilometry dlouhými umělými kanály (např. kanál El-Hammam) a následně filtrována.

Dovávky do Evropy jsou reálnou ekonomickou strategií, tento trh je pro Egypťany klíčový. V zimních měsících je pěstování zeleniny v evropských sklenících (např. v Nizozemsku nebo Německu) kvůli nedostatku slunce a drahým energiím na vytápění neekonomické. Egypt má v této době stabilní sluneční svit a ideální teploty. Dokáže tak do EU dodávat rajčata, okurky, papriky, jahody nebo citrusy v prémiové kvalitě, a to levněji než evropští producenti. 

Skleníky u základny Muhammada Nagíba byly záměrně postaveny v blízkosti přístavů Alexandrie a Dekheila a letiště Borg El Arab, což umožňuje bleskový export lodní i leteckou dopravou přímo do Evropy. 

Větrné parky a jejich výrazný vliv na proudění vzduchu a putování srážek.

S ohledem na masivní až překotnou výstavbu větrných parků a koridorů se můžeme domnívat, že budou nedílnou součástí geoinženýringu, ať přímou či nepřímou.

Větrné elektrárny fungují na principu vztlaku, kdy pohlcují energii větru. Podle fyzikálního Betzova zákona dokáže ideální větrná turbína odebrat z větru maximálně 59,3 % jeho energie. Za rotujícími lopatkami turbíny tak vzniká zóna s nižší rychlostí větru a výrazně vyšší turbulencí, což se v aerodynamice označuje jako aerodynamický úplav (wake effect).

Přímou a nepřímou součástí geoinženýringu mohou být masivně stavěné větrné parky. Jejich vliv na zpomalení proudění vzduchu je výrazný. Vzdálenost, po kterou větrné elektrárny brzdí a narušují proudění vzduchu (tzv. zóna aerodynamického úplavu), se výrazně liší podle toho, zda jde o jednu samostatnou turbínu, nebo o obří větrný park. Rozhodujícím faktorem je také stabilita atmosféry, přičemž reálná data ukazují tyto vzdálenosti. U jedné samostatné turbíny se jedná o stovky metrů až kilometry. Vzduch zpomalený lopatkami jedné turbíny se regeneruje poměrně rychle díky promíchávání s okolním neovlivněným větrem. Zóna nejsilnějšího brzdění trvá do vzdálenosti přibližně 3- až 5násobku průměru rotoru (cca 300 až 500 metrů). V tomto prostoru klesá rychlost větru nejdrastičtěji. Úplné vyrovnání: Proudění vzduchu se obvykle vrátí na 95 % své původní rychlosti ve vzdálenosti 5 až 10násobku průměru rotoru, což u nejmodernějších obřích turbín představuje 1 až 2 kilometry za elektrárnou.

U velkých mořských větrných parků´se jedná již o desítky kilometrů. Když jsou stovky turbín seřazeny v těsných klastrech nad otevřeným mořem (kde je povrch hladký a nedochází k přirozenému brzdění o stromy či budovy), efekt se sčítá. Zde už nejde o lokální jev, ale o atmosférický úkaz. Satelitní radarová měření ESA při měření při běžných meteorologických podmínkách a výzkumy německého institutu Helmholtz-Zentrum Hereon běžně detekují stopu zpomaleného větru do vzdálenosti 35 až 70 kilometrů za větrným parkem. Vědecká studie publikovaná v časopise Nature (2026) analyzovala tisíce satelitních snímků evropských a asijských mořských parků. Zjistila, že za ideálních podmínek (při tzv. stabilním zvrstvení atmosféry, kdy se vrstvy vzduchu nad sebou nemíchají) může měřitelný brzdný efekt větrného parku přesáhnout vzdálenost 100 kilometrů. 

Pokud pomineme údajný hlavní důvod výstavby těchto elektráren a to je výroba elektřiny, jejich enormní zásah do proudění vzduchu může v kombinaci s dalšími technologiemi a procesy geoinženýringu zcela ovlivnit přirozené počasí a klima a VTE se mohou stát nedílnou součástí technologií pro ovlivňování počasí a klimatu.

Pozn.: Již existující výstavba větrných parků v mořích, v přímořských státech a v horských oblastech značně ovlivňují proudění vzduchu.

Pokud se na potenciální problém podíváme komplexně jako na jeden provázaný systém, dynamika se radikálně mění. Žádná technologie v atmosféře totiž nepůsobí izolovaně. Pokud zkombinujeme cílené geoinženýrské zásahy (např. stratosférické zrcadlení nebo stínění cirrů) s masivními mechanickými překážkami na zemi a na moři (obří větrné parky), může dojít k takzvanému efektu nelineární synergie. V takovém scénáři už nejde o zanedbatelné lokální výkyvy, ale o reálné riziko narušení globálních přírodních cyklů. Tato kombinace by přirozené proudění planety ovlivnila ve třech hlavních rovinách:

Změna hnacího motoru větru (termodynamický kolaps). Vítr nevzniká sám od sebe, je poháněn rozdílem teplot mezi rovníkem a póly a mezi pevninou a oceánem.

Pokud pomocí stratosférického vstřikování (SAI) uměle ochladíme konkrétní regiony nebo změníme odrazivost mraků nad oceány, snížíme tím teplotní rozdíly v atmosféře.

Geoinženýring v kombinaci s turbínami. Když oslabíte samotný teplotní motor, který vítr vytváří, a do cesty tomuto již tak oslabenému proudění postavíte statisíce větrných turbín odčerpávajících kinetickou energii, brzdný efekt se znásobí. Proudění vzduchu by mohlo zpomalit mnohem výrazněji, než jak ukazují dnešní modely počítané pro izolované technologie.

Narušení globálních buněk a Jet Streamu. Atmosférické proudění funguje v obřích cyklech (Hadleyho, Ferrelova a polární buňka), které přenášejí teplo a vlhkost z rovníku k pólům. Pokud geoinženýring plošně změní distribuci slunečního tepla shora, tyto buňky se mohou posunout nebo deformovat. Pokud do těchto citlivých zón (např. v Severním moři nebo Atlantiku, kde se formuje evropské počasí) lidstvo masivně zasáhne mechanickým brzděním větru u hladiny, riskujeme vychýlení výškového proudění (Jet Streamu). Výsledkem by mohlo být zablokování synoptických systémů – buď permanentní sucho, nebo naopak nekonečné deště na jednom místě (tzv. atmosférický blocking).

Změna hydrologického cyklu, přenosu vlhkosti. Vítr je hlavním dopravcem vody na planetě. Odpařenou vodu z oceánů nese nad pevninu, kde z ní prší. Umělé stínění slunce snižuje celosvětové odpařování vody z oceánů (méně tepla = méně páry). Masivní lány větrných elektráren na pobřežích (které vzduch brzdí a vertikálně míchají) mohou způsobit, že vlhký mořský vzduch ztratí svou kinetickou energii dříve, než postoupí hluboko nad kontinent. V kombinaci by to znamenalo drastické vysušování vnitrozemí a narušení přirozeného cyklu sladké vody.

Právě z těchto důvodů dnes špičkoví klimatologové (např. z Stockholm Resilience Centre) varují před konceptem, kterému říkají „Úplná antropogenní kontrola atmosféry“. Pokud lidstvo začne současně mačkat několik různých klimatických tlačítek (stínit slunce, rozhánět mraky, brzdit vítr, vysávat CO₂), složitost systému způsobí, že se počasí stane naprosto nepředvídatelným. Systém se může překlopit do nového stabilního stavu, který však nemusí být slučitelný s moderním zemědělstvím a životem, jak ho známe.

A nyní se dostáváme k zamyšlení. Mnohé o čem jsme si zde mohli přečíst můžeme již několik let pozorovat. Dostáváme se k otázce odpovědnosti za nevratné poškození planety z důsledku klimatických zásahů a tajných experimentů skrytých před veřejností, aktuálně prováděných. Pokud by došlo ke globální či regionální katastrofě – například k destrukci ozónové vrstvy, kolapsu monzunů nebo plošnému odumření lesů – současný systém nemá žádný fungující mechanismus, který by dokázal viníka efektivně potrestat nebo donutit k nápravě.

V případě utajování či provádění jednostranných experimentů padá podezření na tři skupiny:

Sovereignní státy, velmoci (jako USA, Čína, Rusko), které by se v budoucnu ocitly v situaci, kdy by extrémní sucho ohrožovalo jejich vlastní potravinovou bezpečnost, a rozhodly by se jednat samy bez ohledu na zbytek světa.

Miliardáři a soukromé korporace. Technologie pro stratosférické vstřikování jsou relativně levné (odhadují se na jednotky miliard dolarů ročně). Bohatý jednotlivec nebo korporace by mohli teoreticky financovat flotilu letadel z území státu, který nemá silnou kontrolu vzdušného prostoru.Vojenské složky: Historicky byla změna počasí vždy v zájmu armád (např. americká operace Popeye během vietnamské války, kdy se oséváním mraků prodlužovalo období monzunů k zaplavení zásobovacích tras).

Současné právní vakuum. Podle stávajícího mezinárodního práva je vymáhání odpovědnosti téměř nemožné z několika důvodů:Úmluva ENMOD (1977): Tato mezinárodní dohoda pod OSN výslovně zakazuje využívání technologií na modifikaci životního prostředí pro vojenské a nepřátelské účely. Problém je, že pokud stát deklaruje, že jeho experimenty jsou „mírové“ a mají za cíl „zachránit planetu před oteplováním“, ENMOD na ně nedosáhne.

Moratorium CBD (2010). V rámci Úmluvy o biologické rozmanitosti existuje celosvětové moratorium na geoinženýring. Jedná se však o tzv. soft law (měkké právo) – porušení tohoto moratoria nenese žádné tvrdé sankce, soudní postihy ani ekonomické tresty.

Problém s dokazováním kauzality – příčinné souvislosti. Představte si situaci, kdy soukromý subjekt vypustí tisíce tun křemíkových nebo hliníkových částic nad Pacifikem a o dva roky později postihne Indii fatální sucho, které zničí úrodu a způsobí hladomor.Z hlediska mezinárodního práva je téměř nemožné stoprocentně dokázat, že sucho bylo způsobeno právě tímto experimentem, a nikoli přirozenými klimatickými cykly (jako je jev El Niño). Viník by se u Mezinárodního soudního dvora v Haagu hájil tím, že neexistuje přímý fyzikální důkaz a že jeho záměrem bylo planetu chránit, nikoli poškodit.

Ekocida jako zločin proti lidskosti. Jedinou rozvíjející se právní cestou je koncept Ekocidy (Ecocide). Jde o snahu právníků a ekologických organizací prosadit, aby bylo masivní a nevratné zničení ekosystémů zařazeno u Mezinárodního trestního soudu (ICC) jako pátý zločin proti lidskosti – vedle genocidy nebo válečných zločinů.Pokud by tato legislativa v budoucnu prošla, odpovědnost by nenesly anonymní státy, ale konkrétní lidé (prezidenti, generálové, ředitelé korporací nebo vědci), kteří experiment nařídili. Mohli by tak být osobně stíháni mezinárodním zatykačem.

Realita roku 2026 ukazuje, že lidstvo vyvíjí technologie mnohem rychleji, než jak dokáže vytvářet zákony pro jejich kontrolu. Pokud by dnes došlo k selhání geoinženýrského experimentu s drastickými dopady na faunu a flóru, planeta by čelila spíše geopolitickému chaosu a možným válečným konfliktům než civilizovanému soudnímu procesu.

Stmívání slunce

Slavný a přelomový dokumentární film „Global Dimming“ (globální stmívání) odvysílala britská stanice BBC v rámci svého prestižního vědeckého cyklu Horizon v lednu 2005. Jeho hlavním šokujícím sdělením bylo odhalení, že lidstvo nevědomky maskuje skutečný rozsah globálního oteplování. Znečištění ovzduší drobnými částicemi totiž funguje jako sluneční clona, která planetu ochlazuje. Dokument stál na několika klíčových vědeckých pilířích a objevech.

Objev chybějícího slunečního svitu. Dokument mapuje příběh biologa Geralda Stanhilla, který v Izraeli porovnával data o slunečním záření ze 60. let s daty z 90. let a zjistil šokující pokles slunečního svitu o 22 %. Když vědci prozkoumali globální záznamy, zjistili, že mezi lety 1950 a 1990 dopadalo na povrch Země v průměru o 1–2 % méně sluneční energie každou dekádu (v USA o 10 %, v částech Sovětského svazu dokonce o 30 %).

Zrcadlové mraky plné špíny. Dokument divákům jednoduše vysvětlil, že za stmíváním nestojí slábnoucí Slunce, ale emise z průmyslu, dopravy a spalování fosilních paliv (saze, popílek, oxid siřičitý). Tyto mikroskopické částice znečištění fungují v atmosféře jako magnet na vodu. Místo běžného mraku s menším počtem velkých kapek vytvoří znečištěný vzduch mrak s miliardami extrémně malých kapiček.Takový mrak se chová jako dokonalé zrcadlo – odráží obrovské množství slunečního světla a tepla zpět do vesmíru, takže na zemský povrch dopadá méně světla.

Důkaz během 11. září 2001. Klíčový vědecký důkaz přišel po teroristických útocích v USA, kdy byla na tři dny kompletně uzemněna veškerá civilní letecká doprava. Klimatolog David Travis tehdy zjistil, že bez kondenzačních stop z letadel na obloze se okamžitě vyčistil vzduch. Během pouhých 72 hodin bez přeletů letadel stoupl rozdíl mezi denní a noční teplotou v USA o 1,1 °C, což potvrdilo, jak obrovský ochlazující vliv mají lidmi vytvořené stopy a částice na obloze.

Katastrofální dopady Africké hladomory Dokument propojil globální stmívání s tragickými suchy v subsaharské Africe (oblast Sahelu) v 70. a 80. letech, která způsobila hladomory a smrt milionů lidí. Ochlazení severní polokoule průmyslovým znečištěním z Evropy a Ameriky totiž posunulo globální dešťové pásmo (monzuny) směrem na jih. Pravidelné tropické deště tak Afriku minuly a spadly nad oceánem.

Nejděsivější závěr dokumentu spočíval v popisu paradoxu, ve kterém se lidstvo nachází. Pokud budeme pokračovat ve znečišťování ovzduší, zničíme si zdraví smogem a kyselými dešti. Pokud ale vzduch vyčistíme (přejdeme na čistou energii a odsíříme továrny), globální stmívání zmizí. Tím se odstraní „ochranný štít“ a plná síla skleníkových plynů (CO₂), které jsme v atmosféře desítky let hromadili, se projeví naplno. Dokument tehdy varoval, že teploty by mohly vyskočit mnohem rychleji a výše, než tehdejší klimatické modely vůbec předpovídaly. Právě tento dokument BBC inspiroval debaty o tom, zda by lidstvo nemělo v budoucnu tento ochlazující efekt znečištění napodobit uměle – což nastartovalo vědecké úvahy o solárním geoinženýringu, o kterém jsme mluvili.

Jak eliminovat negativní dopad geoinženýringu na životní prostředí, vodu, faunu a flóru a naše zdraví? Jak předejít ekologickým a klimatickým katatrofám, které mohou být pomocí geoinženýringu tvořeny?

Toto je komplexní a celostní soubor témat, které bychom jako lidé měli řešit a to okamžitě. Postačí, když každý se začne zajímat „ze svého středu“, tedy uzdravovat, napravovat okolnosti ve svém životě, které může. Nejsme schopni jako jednotlivec „zachraňovat Svět“, ale každý jeden jsme schopni zásadně měnit dění svými činy v rámci spolupráce. Postupně se ve společnosti vyprofilují lidé, specialisté, kteří mohou již dnes být jakýmsi „majákem“ pro ostatní. Každá byť malinká změna cestou ke zdraví a životu je potřebná.

Spolu s dalšími lidmi připravuji nástroje/zpracované informace, aby lidé mohli začít konat ve prospěch svého zdraví, zdraví životního prostředí atd. Jak předcházet nežádoucím vlivům na životní prostředí, eliminovat dopad toxinů na své zdraví, jak podporvat zdraví své, fauny a flóry, podporovat potravinovou soběstačnost a že je třeba začít spolupracovat v rámci rodin, přátel, menších komunit a napříč celé ČR. Vše tu je, opravdu stačí jen začít.

Pozn.: Lidé často žijí v představách, myšlenkách, ty jsou jemnohmotné, do reality propisujeme tyto myšlenky svými emocemi a pocity, které v nás myšlenky vyvolávají. Své myšlenky upevníme slovy (tam se nachází většina společnosti, hovoří o problémech), do pevné reality propisujeme sebe sama kony, tedy činy, které potvrdí nejen původní myšlenku, slovo. Je čas přejít od myšlení a mluvení k činům…

• Vzdělávat se a vědět, přestat se pohybovat v nízkém rozlišení ve víře v cizí lidi. Lidé jsou pak snadno manipulovatelní.
• Informovat veřejnost o procesech, technologiích a činnostech geoinženýringu.
• Pozorovat, sbírat důkazy, sdílet informace.
• Geoinženýring zásadně ovlivňuje životní prostředí, vodu, vzduch, půdu, kde dochází ke kontaminaci toxickými látkami, je tedy třeba pečovat o své zdraví, zdraví zvířat a zdraví své zahrady, rostlin a to především minimalizací příjmu toxinů a jedů, které se vyskytují v mnoha výrobcích (průmyslově vyráběné potraviny, drogerie, postřiky). Eliminovat příjem průmyslových výrobků, které mají mnohé nežádoucí účinky. Aplikovat změny, které podpoří zdraví života na mnoha úrovních. Dále je to zásah do přirozených přírodních cyklů a procesů, které se mohou nenávratně poškodit do katastrofických scénářů.
• Zajímat se o kvalitu vody, její čištění. Právě zpracovávám další rozsáhlí text „Aby voda čistá byla“, ve kterém naleznete úplně vše, od potřebných informací jak provádět testy, co vše se sleduje a co nesleduje, jaké jsou na trhu možnosti čištění vody, až po služby a produkty, které jsou na trhu. V rámci tématu voda se budeme věnovat také rostlinám a stromům, které s vodou hospodaří. Voda je velké téma, je to život, a tak jsem ho také celostně uchopila…
• V rámci půdy upřednostňovat regenerativní hospodaření, kde se opět navrací do půdy a prostředí život. Drancování polí a vytěžování přírodních zdrojů musí skončit. Kam jsme to nechali zajít je ostuda, jinde v okolních státech neuvidíte tak zdevastovanou krajinu jako u nás…
• Povíme si o skladbě rostlin, keřů a stromů, které jsou schopni čelit současným hrozbám. Příroda je mocná čarodějka a my ji můžeme pomoci.
• Mějte všude kolem sebe co nejvíce živých rostlin. Jsou základem pro život, jsou čističkami ovzduší, pohlcují elektrosmog, vytvářejí přirozenou vlhkost/klima a pohlcují toxiny.
• Potravinová soběstačnost. Představíme si myšlenkové mapy, projekty, které můžeme ihned uplatňovat. Výsledek podpora sebe navzájem, trvale nízké ceny, kontrola toho co jíme (lokální) atd.

Připravujeme besedy a setkání s lidmi, kde pohovoříme o všem co se děje a jaké je efektivní řešení, co můžeme okamžitě měnit na své osobní úrovni a ve spolupráci. Mnozí lidé přinášejí vědění prostřednictvím sociálních sítí, je ale třeba přejít do efektivní spolupráce a do činů…

• Geoinženýring a jeho dopad na člověka, faunu a flóru a životní prostředí. Obecné informace o geoinženýrignu a zaměření se na činnosti, které eliminují negativní dopad.
• Aby voda čistá byla Téma o jedné z nejdůležitějších součástí života. Čím je pro nás voda a jak můžeme okamžitě měnit okolnosti, abychom žili ve zdravém prostředí a eliminovali dopad různých forem otrav, kterým jsme bez našeho souhlasu vystaveni zcela všichni. Jak zachytávat vodu v krajině s tím souvisí mnoho dalších témat níže.
• Sebehodnota. Vše stojí a padá na tom, jak se člověk sám vidí, pokud většina lidí trpí, je v úpadku, neschopnosti (v oběti) či egoismu není schopna být ve tvořivé síle a stávají se často obětmi vnějších událostí. V rámci tématu sebehodnota si popovídáme o tom, kdo jsme a kde jsme, jaké schopnosti a dovednosti máme, jak je můžeme pozitivně uplatnit ve společnosti a jak žít v přítomnosti a radosti z činností namísto utrpení z povinností, které jsme si naložili díky nezdravým přeneseným programům. Pokud si uvědomíme kdo jsme, budeme jasně vědět, co je podstatou a směrem našeho života.
• Zdravé hospodaření. Probereme zdravé a prospěšné formy hospodaření s půdou, chovu zvířat, jak pečovat o krajinu.
• Potravinová soběstačnost. Popovídáme si o možnostech jak okamžitě nastavit vzájemnou spolupráci tak, abychom měli kontrolu nad kvalitou, cenou a podporou lokální a tuzemské produkce.

Pojďme si zahrát na detektivy

Jsme generacemi vyrůstajících na detektivkách, kde jsme jasně chápali, že zločinci vždy kryly své stopy, klamali, lhali, manipulovali. Pokud se na celou situaci podíváme z perspektivy, že vlády nejsou nejvyšší autoritou, ale jsou pouze vykonavateli vůle nadnárodních struktur (jako jsou nejbohatší globální elity, obří investiční fondy, technologičtí giganti nebo mezinárodní organizace), pak se tradiční mechanismy ochrany, o kterých jsem se zmiňovala (soudy, OSN, národní zákony), skutečně stávají neúčinnými. V takovém scénáři by totiž „žalobce i soudce“ byli kontrolováni stejnou silou, která experimenty organizuje.

I v tomto teoretickém modelu, kde nadnárodní struktury ovládají politiky i média a dokážou vytvářet dokonalý informační chaos, však tyto struktury narážejí na limity.

Jedním z nich je vizuální stopa a dostupné informace. Kdyby letadlo dokonale skrylo svou digitální identitu na radarech, samotná podstata solárního geoinženýringu vyžaduje vypouštění milionů tun materiálu (oxidů síry, vápence atd.). Tento závoj je ze své podstaty navržen tak, aby odrážel světlo. Způsobuje optické jevy, jako je bělání oblohy nebo neobvykle jasné, mlhavé západy a východy slunce. Vizuální efekt takové operace by byl okamžitě viditelný pro astronomy, meteorology i širokou veřejnost na zemi. Pozn: Mnohé již můžeme pozorovat.

Mnozí argumentují informačními agenturami, které sbírají informace o jiných státech a hájí své zájmy, jsou ale situace, kdy se i tito údajní konkurenti shodují, za příklad si můžeme dát ochranu Antarktidy, kde jsou za jedno všechny velmoci a státy, stejně tak mohou spolupracovat globálně v rámci klimatu, ovlivňováním počasí mohou docilovat strategií, které zcela ovládnou lidstvo. Tento postřeh zasahuje do samotného jádra politologie a geopolitické strategie. Scénář, kdy se zdánliví nepřátelé (jako USA, Čína a Rusko) dokážou spojit v zájmu vyššího globálního cíle nebo zachování kontroly, v historii reálně existuje. Smlouva o Antarktidě z roku 1959 je toho skvělým příkladem – vznikla uprostřed nejtemnější studené války, a přesto dodnes funguje.

Pokud aplikujeme tuto logiku na společný zájem nadnárodních elit o globální kontrolu skrze ovlivňování počasí a klimatu, dává tento model z hlediska mocenské strategie smysl. Kontrola nad počasím by znamenala absolutní moc nad lidstvem, například kontrolu nad potravinami (sucho vs. úroda), energiemi i migrací.

Jsou ale mnohem levnější a efektivnější nástroje kontroly.

Můžeme si položit otázku, proč by nadnárodní struktury investovaly biliony dolarů do extrémně riskantního, logisticky náročného a fyzicky neodhadnutelného ovlivňování počasí z letadel, když mají k dispozici mnohem elegantnější a stoprocentně účinné metody kontroly lidstva na zemi? Je tedy manipulace s informacemi o klimatu pouze nástroj k dosažení níže uvedených cílů?

Pokud chtějí elity ovládnout lidstvo skrze klima, dělají to přímo před našimi zraky pomocí legislativy a financí. Uhlíkové daně a kredity. Zavedení přísných regulací, které určují, kolik energie smí člověk spotřebovat, jak může cestovat nebo co smí jíst. Digitální měny centrálních bank (CBDC). Programovatelné peníze, které stát nebo nadnárodní banka může kdykoliv vypnout, pokud občan nesplňuje stanovené podmínky (např. ekologickou stopu). Digitální identita a sociální kredity: Systémy, které propojují přístup ke službám, internetu a cestování s poslušností občana.

Strach z klimatu jako politický nástroj. V tomto bodě se má teorie potkává s realitou, ke kontrole lidstva není potřeba počasí reálně měnit, stačí v lidech vyvolat neustálý strach.

Pokud nadnárodní struktury ovládnou narativ skrze média a akademickou sféru, mohou vytvořit permanentní pocit krize a ohrožení. Vystrašená populace pak dobrovolně odevzdá své svobody, práva a peníze výměnou za slib, že ji „autority zachrání“. Informační chaos a strach z klimatické katastrofy jsou pro elity tisíckrát silnější zbraní než jakékoliv letadlo rozprašující chemikálie. Skutečná bitva o svobodu lidstva se tedy nemusí odehrávat jen na obloze, ale v našich telefonech, peněženkách a zákonech.

Jakýkoliv zásah do klimatu a počasí sebou nesou obrovská rizika, a lidstvo by mělo mít plné právo na informovaný souhlas a transparentní informace. Koncept „informovaného souhlasu“ v kontextu geoinženýringu a úprav počasí je dnes jedním z nejvíce diskutovaných témat mezi etiky, právníky a samotnými vědci. Máme problém s roztříštěností informací, neexistuje jeden globální úřad, který by všechny tyto aktivity evidoval a vydával jednotná hlášení pro celou planetu.

Světová meteorologická organizace (WMO) pravidelně vydává globální přehledy o projektech umělého ovlivňování počasí (tzv. WMO Peer Review Report on Global Weather Modification). Z nich vyplývá, že přes 50 zemí světa oficiálně provádí lokální úpravy počasí (zejména osévání mraků), ostatně se tím chlubí i společnosti provozující geoinženýring jako reálnou komerční službu.

Nedostupnost informací pro běžného člověka. Zprávy o geoinženýringu jsou sice veřejné, ale jsou psané složitým vědeckým jazykem a schované hluboko v databázích. Běžný občan se k nim z televizních zpráv nebo běžných médií nedostane, pokud ještě žije konzumním způsobem (práce, rodina, zábava, nákupy) a nezajímá se o dění v životním prostředí, nemůže geoinženýring chápat a ani pozorovat (pravděpodobně se na nebe vůbec nepodívá a když ano, nebude přemýšlet nad tím co vidí).

Hlavní rizika, o kterých se musí mluvit. Pro lidstvo je zásadní, aby znalo skutečné klady a zápory. Pokud by nadnárodní struktury nebo státy začaly geoinženýring (včetně zatemňování slunce) nasazovat plošně, vědecké modely varují před těmito fatálními riziky kvůli změně globálních srážek. Zatemnění slunce pomocí aerosolů by sice snížilo teplotu, ale zároveň by mohlo totálně narušit monzunové deště v Asii a Africe. To by mohlo vést k uměle vyvolanému suchu a hladomoru pro miliardy lidí. Katastrofických scénářů, které by mohly nastat, je více.

Budoucí efekt ukončení (termination shock). Pokud by lidstvo začalo atmosféru uměle chladit a po několika letech by projekt z jakéhokoliv důvodu selhal (např. kvůli válce nebo technické poruše), teplota planety by během několika měsíců prudce vyskočila nahoru. Tento náhlý teplotní šok by byl pro přírodu i lidstvo mnohem ničivější než postupné oteplování.

Jak prosadit informovaný souhlas? Legalizovat geoinženýring?

Aby lidstvo získalo kontrolu nad tím, co se s naším společným prostorem, atmosférou a stratosférou děje, je třeba, aby se toho účastnila veřejnost. Aby toho veřejnost byla schopná, je potřeba se vzdělávat, informovat a vědět.

Měli bychom požadovat vytvoření globálního registru. Každý stát nebo subjekt by musel do veřejné, snadno přístupné databáze povinně hlásit jakýkoliv let letadla, které má za cíl ovlivňovat počasí.

Mezinárodní moratorium. Podobně jako v případě lidského klonování nebo biologických zbraní, i v geoinženýringu by se měl požadovat princip předběžné opatrnosti. Pokud není stoprocentně dokázáno, že technologie je bezpečná, nesmí se plošně používat.

Decentralizované monitorování. Posílení role nezávislých občanských organizací a univerzit, které mají vlastní měřicí přístroje a mohou vládám a korporacím nezávisle „koukat pod prsty“. Mít přístup do sběru dat a dělat vlastní pozorování a sběr důkazů.

Dokud nebudou tyto procesy plně otevřené a kontrolované veřejností, bude prostor nad našimi hlavami neustále zdrojem nedůvěry, strachu a spekulací. Navíc vyvstává otázka, jestli narušení přirozených cyklů (údajná klimatická krize) nebylo způsobeno dlouhodobým umělým zásahem do atmosféry a stratosféry (převážně nelegální a experimentální činností), které se provádí v různých fázích a úrovních již od minulého století. Je důležité znát důvody proč zasahovat do přirozených procesů a zda nejsou tyto zásahy naopak škodlivé a dalšími zásahy se „hasí“ již uměle vytvořený problém.

Pokud nesouhlasíte, aby se geoinženýring nad územím ČR prováděl v experimentální či nelegální rovině, podepište tuto petici: https://www.petice.com/stop_chamtrails_geoinzenyrstvi?utm_source=email_keep_signatories_updated

Časté dotazy a komentáře lidí…

Mnoho lidí zpochybňuje geoinženýring a manipulaci s počasím, protože v tom vidí především hrozbu, představa v nich vytváří strach a hrůzu, že se do ovzduší vypouští různé chemické látky. Uvedu zde nejčastější otázky, které kladou lidé ve fázi 1 (ti, kteří se vůbec nezajímají o dění a začnou se zajímat a jsou na úplném začátku porozumění tématu).

Pozn: Pokud vás zajímá ve které fázi se nacházíte, vypracovala jsem 5 fází od víry k vědění https://www.4lidi.cz/inzerce/5-fazi-od-viry-k-vedeni/

A to jako ti piloti to sypou na svoje hlavy a hlavy svých rodin? Pro jakoukoliv práci i tu špinavou se vždy najdou pracovníci, mohou to být lidé bezdětní, bezcharakterní, psychopaté, sociopaté, kteří mají zdraví a blaho víme kde. Často jsou takové činnosti dobře placené. Nebo to mohou být lidé, kteří mají nízké rozlišení (nerozumí tomu), dělají jen svou práci (splní zadaný úkol) a vůbec nedohlíží důsledky svých činů (nezajímají se o možné negativní dopady, o co ve skutečnosti jde, plní jen pracovní příkaz, je jim to jedno). A pak to mohou být lidé, kteří se domnívají, že těmito aktivitami zachraňují svět, jsou v egoismu a nepotřebují vědět důsledky svého jednání, protože to berou jako dobré (aniž by věděli), také patří mezi ty, kteří dělají „jen svou práci“ a pro peníze. Všechny tyto postoje můžeme pozorovat v mnoha profesích, různé přístupy lidí, různé úrovně inteligence. Takže ano, není problém sehnat lidi, kteří budou létat letadly a vypouštět chemikálie do ovzduší a dokonce na tom budovat vlastní byznys.

Když je to tak tajné, proč by létali ve dne? Geoinženýring tajný není, není oficiálně prezentován, protože se jedná o nelegální či experimentální činnost, neexistuje platná legislativa, která by upravovala rozsah, terminologii a právní odpovědnost aktérů. Veřejnost se nezajímá (povětšinou žije konzumním životem, práce, rodina, nákupy a zábava), je pozadu oproti vývoji a aplikaci do praxe a tak nevolá po vytvoření legislativy a odpovědnosti aktérů, což je třeba změnnit. Lidé neznající geoinženýring, jak se ovlivňuje počasí, se nacházejí ve fázi 1 (kladou si otázku: Kdo by to dělal a proč by to dělal?), nepozorují oblohu, přírodu, radary, nedávají do souvislostí dění na nebi, nechápou a nerozumí tématu a téma v nich vyvolává strach a dle toho také reagují, téma odmítají či popírají. Lidé ve fázi 2 (téma je přitahuje, ale mají k němu obrovský odpor) ti často jiné uráží, dehonestují, aniž by vůbec měli vědomosti. Geoinženýring může probíhat nad jejich hlavami prakticky každý den, ale oni jej budou popírat, vše budou nazývat kondenzací, nebudou chápat, že najednou jim nad hlavou létá křížem krážem stovky letadel (klidně až tisíce přeletů za den navíc), která běžně nelétají (nejedná se o klasické lety, ty probíhají ve vyšší nadmořské výšce). Tato letadla provádějící geoinženýring létají níže, jsou viditelná okem (stroj) a jsou výrazně slyšet, prakticky burácí obloha pod motory letadel…Dalším důsledkem těchto aktivit je znečištěné ovzduší, rostliny přestanou vonět, ti co jsou více spojeni s přírodou pozorují další důsledky, také lidé pozorují dopady na své zdraví (o tom jsme si také psali). Takže létají v noci i ve dne, ale ti co v ně nevěří je nevidí, nesledují, nezajímají se a tak jsou schopni tyto aktivity ze svých myslí a životů vytěsnit. Mnozí lidé ale již pozorují, ví a sledují tyto aktivity stále…

A kdo to provozuje? Kdo najímá piloty? Jak bylo uvedeno výše v textu. Geoinženýring je běžný obor, který zažívá boom, soukromé společnosti nabízející služby pro klienty (vlády, korporace) zajišťují rozsháhlé služby od výběru vhodných upravených letadel, zajištění letového provozu, dodání pilotů až po jejich školení. Takže jsou to vlastně takové geo-letky, které pilotují vyškolení piloti za účelem geoinženýringu. Těch společností je více, zde ukázka nabídky jedné: „Díky naší rozsáhlé síti pilotů cloudových systémů, meteorologů a programových manažerů může CST zahájit a udržovat letový provoz, kdykoli a kdekoli si to klima vyžádá. Společnost Cloud Seeding Technologies poskytuje odborné služby v oblasti letového provozu a řízení, přizpůsobené tak, aby splňovaly jedinečné potřeby našich globálních klientů. Díky rozsáhlým znalostem mezinárodních leteckých předpisů, struktur vzdušného prostoru a kulturních nuancí zajišťujeme bezproblémový a efektivní provoz napříč hranicemi. Náš závazek k dodržování předpisů, bezpečnosti a výjimečným službám nás odlišuje od důvěryhodného partnera pro zvládání složitostí globálního letectví. Náš zkušený tým je odhodlán poskytovat řešení na míru, která předčí očekávání.“ zdroj https://www.cloud-seeding-technologies.com/services/

A co si mám tedy představit pod chemtrails? Chemtrails je legitimní označení látek, které jsou záměrně vypouštěné do ovzduší za pomocí technologií (upravená letadla, pozemní děla atd.) za účelem ovlivňování počasí. Výše jsme si jmenovali některé z nich, stále se vyvíjí nové náplně, technologie a postupy. Contrails jsou tzv. kondenzační stopa, která se objevuje za běžnými dopravními a přepravními letadly, která nemají nainstalovaná zařízení a technologie pro provádění geoinženýringu, která ihned mizí. Můžeme také pozorovat letadla beze stopy (bez contrails i chemtrails). Zrakem pozorujeme letadla letící v nižší nadmořské výšce, ta co létají ve stratosféře (nad mraky) zrakem či sluchem nezaznamenáme (jsou vysoko).

Tak se koukni na aplikaci/radar a uvidíš, co ti tam letí…Ne, na veřejně dostupných radarech nejsou zveřejněna všechna letadla, která prolétávají nad ČR, výjimku si může vyžádat kdokoliv. Aplikace typu Flightradar24 nejsou oficiální státní radary. Jsou to komerční platformy závislé na síti dobrovolníků, kteří mají doma přijímače signálu ADS-B. Letadlo se na mapě v telefonu nezobrazí z následujících důvodů. Vojenský režim a utajení – vojenská transportní, tankovací nebo taktická letadla (jak česká, tak spojenecká v rámci NATO) z bezpečnostních důvodů vypínají nebo omezují vysílání ADS-B signálu, aby jejich přesnou polohu nemohla sledovat veřejnost nebo cizí rozvědky. Tyto stroje se v komerčních aplikacích záměrně filtrují a nezobrazují. Filtrování na žádost majitele (LADD/PIA). Mnoho soukromých korporátních letadel, vládních letek nebo specifických nákladních dopravců využívá, že nebudou na veřejně dostupných aplikacích vidět. Stejně tak tam neuvidíte mnohá letadla, která provozují společnosti provádějící ovlivňování počasí komerčně pro různé zadavatele (o tom jsme si psali výše). Je naivní si myslet, že lidem byl do ruky dán nástroj, dle kterého mají vzdušný prostor pod kontrolou.

Tak mi dolož fakta! Geoinženýring je rozsáhlé téma, pro jeho pochopení je potřeba vlastního studia, nelze toto vědění přenést odkazem, větou či fotografií. Je třeba, aby se lidé přestali pohybovat v rozlišení věřím/nevěřím a skutečně se začali zajímat, jen tak mohou porozumět tématu a jaký velký rozsah vědění to je. Věřím, že tento souhrnný text je začátkem vytvoření informační struktury, na které můžeme všichni pracovat. Faktem může být fotografie, popis situace, doložení shody postupů a technologií, které se pro ovlivňování počasí používají, pozorovatelné jevy (dopad na zdraví životního prostředí – testy vody, na přírodu – rostliny a stromy, na zvířata a lidi). To vše dohromady vytváří závěr, ze kterého lze vycházet do té doby, než se stane téma oficiálním i ze strany vlád (je otázkou zda nadnárodní struktury či vojenské struktury mají vlády 100% pod kontrolou). K tomu dojde ale v případě, že se lidé začnou zajímat a budou vyvolávat veřejnou diskuzi a budou požadovat změnu přístupu a vytvoření legislativy.

Závěrem

Tento text vznikl jako reakce na neschopnost mnoha lidí si vyhledat či dát do přímých souvislostí veřejně dostupné informace a pozorování počasí, nebe, klimatu, které se značně změnilo. Ve společnosti se stává téma geoinženýring doslova horkým tématem, kde jedni již rozumí a chápou a druzí se přiklání k dehonestaci, urážení bez jakékoliv věcné diskuze, rozvíjení tématu. Pro mnohé geoinženýring neexistuje, představa, že někdo toto činní v nich pravděpodobně vytváří strach, obavu, nepříjemné pocity a tak se tomu brání často i agresivně. Tento text budu dále rozvíjet, pracovat na něm, je to pracovní materiál, který můžeme společně rozvíjet (budu ráda za jakékoliv doplnění, upřesnění). Je třeba si také uvědomit, že vývoj zaváděných technologií a postupů je často stovku let napřed bez vědomosti veřejnosti, kdy nejen lidstvo je vystaveno experimentům často s negativním dopadem na jejich zdraví a životy, což nemusí být záměr ale nezbytná součást výzkumu (zjistí se to, až se to stane, vyhodnotí zpětně). Jsme svědky mnoha odhalení a událostí, která byla zaváděna v minulosti a dnes víme, že to bylo škodlivé, je to proces. Děje se to stále, stále je veřejnost „pozadu“, třeba si vybavme začerněné smlouvy v rámci nákupu vakcín, které se měly odtajnit za 75 let. Co v těch smlouvách je? Kdo a proč co skrývá? Jak je možné, že toto lidstvo toleruje a přijímá? A je vhodné následovat a věřit těm, kteří nejednají v rovině odkrytých karet, férových smluv? Nevím jak vy, ale mě není jedno, že se bez vědomí veřejnosti dějí tak zásadní činy, které mohou výrazně negativně ovlivňovat kvalitu a zdraví života nás všech. Hovořím zde o životě celkově, o biologickém životě, fauně, flóře a nás lidech, a proto se zajímám a chci vědět.

K pochopení, proč lidé reagují jak reagují jsem vypracovala 5 fází od víry k vědění, kde je definováno, kdo je v jaké fázi, co prožívá a ví. S kým je diskuze možná, s kým ne a s kým je možná spolupráce. Víte v jaké fázi se nacházíte vy? https://www.4lidi.cz/inzerce/5-fazi-od-viry-k-vedeni/. Například nejagresivnější lidé jsou ve fázi 2.

Pokud jste dočetli až sem, děkuji a budu moc ráda, když na vlastní ose rozjedete zkoumání a sami se stanete informovaným člověkem, který ví. Takový člověk nepodléhá strachu, manipulacím a nevěří cizím lidem.

Text a foto: Dagmar Kubinová