Doslova žijeme na místě plném hojnosti. Můžeme prožívat úplně vše, od hojnosti lásky, úspěchu, radosti, ale také zášti, úpadku, nenávisti. Můžeme žít v oběti, kdy nás zcela ovlivňují vnější okolností a druzí lidé nebo se můžeme stát strůjcem vlastního bytí. Můžeme žít v chudobě a úpadku či v bohatství a rozvoji. V tomto článku si rozložíme poznání v praktických ukázkách do pěti fází, kde se každý z nás může nacházet. Někteří v životě projdou všemi, někteří se „zaseknou“ v nějaké a točí se v kruhu stejných událostí. Můžeme být v různých fázích v různých životních tématech/situacích. Ačkoliv každý máme svou cestu poznání lze definovat jisté fáze, kterými všichni procházíme v různých oblastech našich životů. Asi nejefektivnější definicí je rozlišení, jakým způsobem přistupujeme k poznání, zda se rozhodujeme v rozlišení líbí/nelíbí, věřím/nevěřím či zda skuteční víme a rozumíme…
Většina lidí se rozhoduje na základě líbí/nelíbí, věřím/nevěřím, což je povrchní a rychlá volba bez hlubšího poznání a vědění a na tyto reakce se nejvíce cílí. Krásný příklad si můžeme uvést sociální sítě, kdy pod jedním příspěvkem nalezneme nespočet různých reakcí, které často ani s příspěvkem nesouvisí. Člověk prostě impulsivně pod svou emocí zareagoval a je možné, že za pět minut ani neví, že reagoval, neboť v tu dobu napsal další komentáře k dalším příspěvkům, které v něm podnítili jeho reakci. Lidé pohybující se v rozlišení líbí/nelíbí, věřím/nevěřím jsou velice snadno manipulovatelní a lze je snadno oklamat, reagují na vnější podněty namísto svých vnitřních intuitivních impulsů.
Jak lze motivovat člověka, aby věřil cizím lidem a nevěděl? Jen zmíním, že jako malým dětem nám vždy rodiče a prarodiče říkali, abychom nevěřili cizím lidem (ověřovali) a pak se něco stalo a jako dospělí začneme věřit všemu a všem bez toho, aniž bychom si ověřovali jestli to tak je a kontrolovali. Těch manipulací jakým způsobem lze člověka zaujmout v vést je nespočet, od vystupování z pozice moci (nějaké role ve společnosti), díky skvělé sebeprezentaci, cílit na ego (vytvořit třídní rozdíly a člověka vmanipulovat do iluze, že on je součástí té „lepší společnosti“, což se mu bude líbit :-). Rozdělování společnosti, aby se lidé přidali do vytvořené skupiny/škatulky, se kterou se identifikují (je to ale pouze iluze).
Pozn: V rámci mého pozorování a mnoha rozhovorů s lidmi jsme došla jsem k závěru, že náš národ má nezdravou sebehodnotu, jedni se podceňují, druzí přeceňují, v obou případech je to nezdravý formát, mnohdy za mnohým chováním je určitá forma strachu. V e-booku SEBEHODNOTA si můžete zvědomit mnoho úrovní, jak se můžete v tomto světě vnímat/jsme vnímáni, ocenit. Probereme zde naše přirozené role (máme tím, že se zde narodíme), role vytvářené námi (které vytvoříme svou činností) až po role tvořené systémem (které určuje legislativa a právní řád, systémová struktura společnosti). Ukážeme si, co jsou lidské zdroje (rozdělila jsem na tři skupiny) a jak je lze třídit a využívat. Vypsali jsme si, kolik činností běžně děláme, aniž bychom si je uvědomovali a byli schopni ocenit (mnohdy si neuvědomujeme svůj obrovský rozsah schopností a dovedností). Jaké jsou rozdíly mezi přirozeným vzděláváním a umělým rámcovým konstruktem, jaké jsou výhody a nevýhody, v čem se člověk rozvíjí a naopak v čem omezuje. V e-booku si ukážeme rozdíl mezi zaměstnaneckým myšlením (zadání a splnění úkolu za odměnu) a tvůrčí činností. Kolik toho v nás je od našich schopností a dovedností. Tento velký rozsah nelze vměstnat do nějaké rámcové škatulky, vždy sami převyšujeme násobně naší profesi (práci, kterou děláme) či dosažené rámcové vzdělání. Lidé se zdravou sebehodnotou jsou základem pro zdravou společnost. Jakou máte sebehodnotu? Na čem je třeba zapracovat a co změnit? Věděli jste, že velké množství lidí nemá zdravou sebehodnotu? Podceňuje se nebo naopak přeceňuje (egoismus)? Uvědoměním si mnoha úrovní o sobě a kde se nacházím může každý poznat svou skutečnou hodnotu a být rovným partnerem v jakémkoliv dalším smluvním vztahu, tedy přesně vědět, co chce a zda to pro něho má smysl či nikoliv. Cílem je uzdravit společnost tak, že se uzdraví každý jeden. Pokud člověk má zdravou sebehodnotu daří se mu. Odkaz na e-book: https://www.poradenskacentra.cz/e-shop/ebook-videa/e-book-sebehodnota-detail
V tomto článku probereme mnohá témata, například zda máme nízké či vysoké rozlišení toho kým jsme a kde jsme, zda jsme schopni rozlišit předpoklady, dogmata a fakta. Zda jsme se někdy zajímali, kdo vytváří učebnice a ucelené informace, které se všichni strojově učíme. Proč dnes vadí poznání dalších teorií? Co si představujeme pod pojmem vědec, odborník, specialista? Naše rozlišení má svou horní hranici, dalším poznáním tuto hranici posouváme výše, člověk s nižší hranicí inteligence, vědění a vědomí neporozumí tomu, který je o krapet výše, ale ten výše naopak může plně porozumět tomu níže, neboť „tam byl“. Proč pět fází? Vysvětlíme si jednotlivé fáze a uvedeme si různé příklady ze života a představíme si fáze, co v nich žijeme, jak myslíme a jak jednáme. Závěr bude k zamyšlení, aby si každý uvědomil, kde se právě nachází a mohl tak pracovat na změnách ve svůj prospěch.
Témata jsem oddělila podtitulky a tučným perexem, můžete tak snadno rolovat na téma, které vás zajímá, doporučuji ale vše, neboť je toho hodně o čem můžeme přemýšlet…
Máme nízké či vysoké rozlišení toho kým jsme a kde jsme?
Než začnete číst další řádky pozorujte, co s vámi tyto informace dělají, jaké emoce a pocity ve vás vyvolávají. Zkuste se zamyslet proč. Samotným zamyšlením odhalujeme skryté vzorce reakcí, nevyřešená témata, jak na tom jsme s prací s naším egem, traumaty, zlozvyky atd. Může se objevit i strach z neznáma či radost z uvědomění.
Nízké rozlišení
Nízké rozlišení toho kdo jsem a kde jsem si můžeme ukázat na Karlovi. Karel každé ráno vstane do práce. Pracuje jako řemeslník, samotná práce zaměstná jeho mysl i fyzicky, nemá kapacitu přemýšlet nad něčím jiným. Z práce chodí unaven, často odpočívá a není dále výkonný. Ve svém soukromém životě toho moc neudělá, maximálně tak o víkendu, rád se baví a užívá si klidu. Žije v bytě, tam není třeba moc práce a mnohé zastane manželka. Karlovi je 55 let a se ženou mají dvě děti, které jsou již samostatné.
Karel se nezajímá o nic. Je mu jedno co jí, co se děje s životním prostředím, jakou pije vodu (spíše pije stejně pivo, takže jaká je voda ho nezajímá už vůbec). Jelikož se Karel prakticky o nic nezajímá (ve smyslu vědění, zajímá se o zábavné podněty), aby věděl, naskakuje na mířené podněty, žije v dualitě, fandí vždy jednomu sportovnímu týmu, stejně tak naskakuje na politické hry pravice a levice. Je to ten, který bude “bojovat” za nějakou stranu na základě povrchních vyvolaných emocí. Tyto podněty pro emoce tvoří jiní, kteří potřebují, aby podobní Karlovi neřešili nic jiného než boj mezi dvěma skupinami, žádná třetí neexistuje a už vůbec ne pestrost světa, která nemá hranic a škatulí. Takovéto známé: „Pokud nejsi s námi, jsi proti nám“.
Karel dělá co se mu řekne, nerozporuje nařízení, poslouchá cizí lidi v různých pozicích. Chce mít klid a nic neřešit a tak často přenechává svá rozhodnutí na druhých. Pokud se mu stane příkoří, stěžuje si na ty druhé, on sám za nic nemůže a je obětí. Obětí manželky, politiků, podnikatelů, prostě někdo druhý může za jeho momentální potíže. Pokud Karel zabrouzdá na sociální sítě, bude vždy reagovat na základě líbí/nelíbí, věřím/nevěřím, díky jeho nízkému rozlišení (vědění, vědomí, inteligence) se často snižuje k hrubým výrazům a urážkám druhých například jejich vzhledu, názoru apod.), nepřejde ale do hluboké diskuze, není ji schopen a to ho uráží, pokud mu to někdo napíše, Karel vyrazí tak do boje…
Podobných životních příběhů můžeme pozorovat kolem sebe mnoho. Karla můžeme také zařadit do níže popsané Fáze 1. Karel je konzument, rozhoduje se na základě líbí/nelíbí, věřím/nevěřím, o problematice do hloubky nepřemýšlí, je to spíše povrchní reakce často podpořená egoismem, strachem či vinou, Karel se nejvíce bojí konfrontace, je lenivý a nechce se do takových situací dostávat. Karel a jemu podobní se mohou často ocitnout opravdu v roli oběti, kde slepá důvěra je dovede k poškození jejich života na mnoha úrovních.
Kolik “Karlů” znáte a kolik si myslíte, že tu žije takových lidí v procentech? Je jedno čím se tito lidé živí, jaké mají maximální dosažené rámcové vzdělání…Karlíky najdeme všude…
Vysoké rozlišení
Vysoké rozlišení toho kdo jsem a kde jsem si můžeme ukázat na Petrovi. Petr neodděluje práci od svého života, chápe, že vše co dělá dělá s nějakým záměrem a cílem. Žije v přítomnosti. Zajímá se o dění ve světě, o vědy, které se běžně v rámcovém vzdělávání neučíme nebo pouze ve vybraných oborech. Má široký záběr vědomostí a díky tomu rozšiřuje své dovednosti. Petr si uvědomuje svou sebe-hodnotu, došel si k ní svou aktivní činností na mnoha úrovních i díky prožitým zkušenostem, pokusům a omylům. Čím více člověk prožije, získává více zkušenosti, logické.
Petr také pečuje o své zdraví, zdraví chápe celostně, tedy zdraví těla, duše a mysli a dle toho žije. S tím souvisí zájem o životní prostředí, kvalitní mezilidské vztahy, péče o tělo, mysl. Petrovi se daří v podnikání, neztrácí čas s negativními vlivy a podílí se na činnostech prospěšných pro ostatní lidi. Petr si je vědom své zodpovědnosti a odpovědnosti z rolí, které nese, rozhoduje se na základě vědění, ne v rámci líbí/nelíbí, věřím/nevěřím. Pokud nemá potřebné informace, nespěchá, zjistí si je a až poté se rozhoduje. Nereaguje na manipulace skrz strach a vinu, ty velice dobře vnímá a ti co toto činí nejsou pro něho obchodními partneři. Díky svému rozsahu Petr vytváří pracovní příležitosti pro druhé. Petr žije převážně v radosti, chápe, že sám může ovlivnit způsob jakým přistupuje k situacím a dle toho se také situace dále vyvíjí.
Pozn.: Příklady samozřejmě nedefinují samotné rozlišení, jsou ale vytvořeny pro představu. Těch osob, které zde můžeme promítnout (jejich životní postoj, přístup a rozsah vnímání) je nekonečno…Každý z nás je jedinečný svým vnímáním světa, svou inteligencí, schopnostmi, dovednostmi, aktivitou či pasivitou, zájmy a pozorností a přesto žijeme v jednom místě a máme mnohé společného.
Kolik takových Petrů znáte a kolik si myslíte, že takových lidí tu žije v procentech? Jsou zodpovědní a odpovědní, konají ve prospěch sebe a svých blízkých, rozvíjejí činnosti prospěšné pro zdraví života.
Jsme schopni rozlišit předpoklady, dogmata a fakta?
Dogma je názor či informace někým tvořená, hojně využívaný formát v rámci náboženství, ideologií, či zájmových skupin, které vytváří definovaný rámec (tedy omezenou formu). Dogmatismus často brání kritickému myšlení, neboť lidé často zaměňují cizí tvrzení bez vlastního ověření za fakt (jedná se o rozlišení líbí/nelíbí, věřím/nevěřím). Dogma je jakékoliv tvrzení druhého, které se může jevit jako studie či důkazní materiál, ale jedná se pouze o názor či bádání jednotlivce či skupiny, kde neznáme zadání, účel, záměr a rozsah dat, které k výsledku vedla. Výsledek nelze brát jako fakt bez vlastního posouzení, ideálně bez odborného posouzení daného dogmatu tak, aby bylo dogma potvrzeno či vyvráceno. Nacházíme se ve skvělé době, kde se lidstvo posunulo ve vědění a je nejen pozorovatelem vývoje, ale také aktivním přispěvovatelem vědění a poznání, díky čemuž se posouvá celá populace je jen otázkou, zda vědění využije ve svůj prospěch či nikoliv.
Díky tomu, že většinová část populace žije spíše v rozlišení věřím/nevěřím, líbí/nelíbí, není schopno racionálně posoudit zda to, co se mu líbí či čemu věří, je pravda či fakt. Díky tomu mohou vznikat různé skupiny lidí, kteří mohou s veřejným vnímáním (či vnímáním různých cílových skupin) manipulovat ve svůj prospěch na úkor těchto lidí. Nástroje nesoucí manipulace jsou média, která prostřednictvím obrazů, videí a textů mohou vytvářet různé iluze, ve které lidé uvěří aniž by byly skutečné. Můžeme být dnes svědky klamavé reklamy, klamání spotřebitele bez postihu (kontrola selhala, což jde ruku v ruce s tím, že lidé věří a neověřují či nekonají nápravu, aby se to nedělo).
Dnešní svět žije na předpokladech a na dogmatech. Lidé si bez vlastního zamyšlení předávají informace a přisuzují jim větší význam. To se týká všech teorií, které se učíme jako fakta, aniž bychom si to mohli ověřit (není to možné, nemáme technologie, nechápeme příčinné souvislosti, nemáme potřebné vědomosti, schopnosti a dovednosti apod.). Pokud se pohybujeme v rozlišení rozumovém a nepracujeme s intuicí a duchovní rovinou, jsme odkázáni na nekonečné studium informací a vytváření si vlastních myšlenkových map, jsme ale omezeni kapacitou své pozornosti, věnovaným časem a samozřejmě svými schopnostmi a dovednostmi. Není tedy v našich silách porozumět všemu v aktuálním čase, neboť současný vývoj společnosti je velice rychlý. O to více je třeba vytvářet pevné pilíře, kde si zrekapitulujeme zda směr a vývoj je správný či nikoliv.
Co jsou to fakta? Díky pestrosti světa, ovlivňování veřejného mínění prostřednictvím obrázků, videí, textů, dogmat a předpokladů, umě vystupujících lidí prezentující se jako odborníci (mající prezentovat jasné informace) je velice těžké definovat fakt. Protože co je faktické pro jednoho, pro druhého může být pouhá teorie, která je v rozporu s jeho poznáním a jeho teoretickým postojem, ke kterému došel na základě svého bádání. Dostáváme se tedy k tomu, že tu přirozeně vzniká mnoho úhlů pohledů, teorií, předpokladů a faktů. Na to jsou vázané různé zájmy a také byznysy. Fakta jsou nám předkládána především rámcovou vědou, která je ale právě vymezená rámcem (jasnou definicí), tedy není zde možná diskuze, že by mohlo být mnohé jinak, rámcová věda často staví právě na předpokladech a dogmatech. Rámcová věda není špatně, pokud slouží zájmům lidí a neztratí svůj základ nekonečného poznání (tedy rámec se posouvá dle nových vědomostí), pokud je ale ovládnuta zájmovými skupinami, které brání rozvoji vědění a konají v neprospěch života, je dobré se mít na pozoru. Na rámcovou vědu jsou vázány obrovské byznysy, tam je již zájem jasný a daný. Je důležité si uvědomit, že lidstvo má možnosti rozvíjet své vědění a poznání do nekonečna, jsou tu ale vnější vlivy, které naopak člověka od tohoto poznání odvádí, aby se nezajímal a nevěděl (enormní systémové nároky, odvedení pozornosti do minulosti či do budoucnosti, vedení lidí do zábavy). Jsme schopni rozlišit, co je ve prospěch života, ve prospěch nás lidí, a co je naopak na náš úkor a v náš neprospěch? Nacházíme se v dobách, kdy vyhraněnost vědy (některých oborů) omezuje samotné vědění a tento konstrukt je již neudržitelný. Z široké světové veřejnosti se stává nová vědecká obec, kde díky dostupnosti informací, technologií se lidé vzdělávají, rozvíjí své schopnosti a dovednosti zcela novým způsobem (ostatně jaká generace mohla pracovat celosvětově bez jazykové bariéry a s možností okamžitým sdílením dat). Je otázka krátkého času, kdy se lidstvu otevře široké poznání.
Zajímali jste se někdy, kdo vytváří učebnice a ucelené informace, které se všichni strojově učíme?
Jako děti se učíme mnohé prostřednictvím učebnic, dnešní děti se učí, co jsme se učili jako jejich rodiče, přestože naše poznání světa je mnohem dále díky možnostem informací a skutečných prožitých reálií.
Samotné (jako dítěti) mi nedávalo mnohé smysl, neboť potřebuji vědění v souvislostech (navazující posloupnosti, pochopení do hloubky i časovou osu) a ne “vytrhané stránky”, což učebnice prakticky jsou. Někdo vybral zlomek témat a poskládal je nahodile do učebnice. Říká se tomu všeobecné základní vzdělání. Takže se něco učíme, aniž by nám to muselo dávat smysl do života, aniž bychom znali hloubku, je to povrchní učení, které často zapomeneme, učíme se nazpaměť třeba jen na zkoušku. O přirozeném vzdělávání a umělém rámcovém vzdělávání, markantních rozdílech uplatnění schopností a nabytí nových dovedností hovořím v e-booku SEBEHODNOTA.” Kdo určuje, co máme vědět, co se máme učit, a co je pro nás důležité? https://www.poradenskacentra.cz/e-shop/ebook-videa/e-book-sebehodnota-detail
V přirozeném vzdělávání (tedy co skutečně pro život potřebujeme) bychom se pravděpodobně učili jak pečovat o kvalitní mezilidské vztahy, o důležitosti rodu, rodiny, národa jako zdravého místa pro život. O budování společenství a komunit (rodina, přátelé, sousedé, společenská setkávání, společná péče o děti a starší). Učili bychom se o zdravé výživě, o potravinové soběstačnosti (zdravé, čerstvé). Učili bychom se poznat vlastní sebehodnotu, naše schopnosti a dovednosti, jsme totiž jedineční a hodnotní (sebehodnota zahrnuje zdravou směnu své činnosti a umu třeba za peníze). Učili bychom se o „lidských zdrojích“, o škále svého potenciálu a jeho využití pro svůj prospěch. Učili bychom se, že chyba je nástroj k učení a růstu, bez chyb to prostě nejde…Pozorovali bychom okolí a učili se z chyb druhých, inspirovali se dovednostmi a tak rozvíjeli své. Spolupracovali a podporovali se navzájem. Učili bychom se jak pečovat o životní prostředí, jak sdílet toto prostředí s dalšími živými bytostmi, aniž bychom je omezovali, o týrání ve velkochovech ani hovořit nebudu. Učili bychom se k úctě a pokoře druhých, podněcování nenávisti vůči jiným (dle národnosti, pohlaví, barvy pleti, názoru) by bylo již nemožné. A mnohé další…
V rámcovém vzdělávání se naopak učíme všichni stejným dovednostem, kde nerozvíjíme své přirozené schopnosti. Přičemž rozvíjením svých schopností a učením se potřebných dovedností by lidé žili plnohodnotné životy. Apropo, kolik lidí pracuje v profesi, kterou vystudovali a jak se jim daří?
Proč dnes vadí poznání dalších teorií?
Pokud nejsme schopni sami ověřit dogmata a předpoklady prezentované druhými jako fakta, nemáme vybavení, nemáme potřebné vědomosti, čas a finance, můžeme těmto lidem pouze věřit, což je nízké rozlišení bez schopnosti racionálního posouzení. Pokud věříme Pepovi, nemůžeme tento jeho a svůj převzatý názor prezentovat jako fakt, protože jsme si Pepovo názor fakticky neověřili (nemáme možnosti si ověřit). Přesto je mnoho lidí, kteří argumentují tvrzením jiných, že jsou to fakta. Ne, jsou to pouze někým řečené informace, se kterými je třeba pracovat dále. Co se stalo, že jedny informace jsou žádoucí a druhé nežádoucí? Kdo toto určuje a jaký zájem tím sleduje? Informace je pouze soubor předpokladů, dogmat a možná faktů, ale bez reálného posouzením uživatelem se jedná pouze o převzaté dogma či předpoklad.
Proč lidé obhajují cizí názory, dogmata a předpoklady? Bez toho, aniž by byli schopni tématu porozumět, chápat ho a ověřit si ho? Je to víra v iluzi, ve kterou uvěřili, obhajují svou představu a svůj předpoklad, věří cizím lidem. Podlehli iluzi, že zcela cizí lidé mají zájem na blahobytu dotyčného člověka (jak naivní, že). A tak mnoho dospělých lidí namísto činů ve svůj prospěch nekoná a nechává konat jiné, cizí lidi, často se pak diví, že se stalo úplně něco jiného, než očekávali a žijí pak v oběti. Můžeme si dát krásný příklad na jídle, často se setkávám s názory, že nekvalitní potraviny lidé jedí, protože za to mohou politici, výrobci, prodejci, ale ruku na srdce. Každý dospělý nese zodpovědnost (naše volba co uděláme, jak se rozhodneme) a kolik těchto „voleb“ učiníme, než si dáme konkrétní jídlo do úst, asi 7 (rozhodneme se jít na nákup, zvolíme obchod, zvolíme konkrétní produkty, zaplatíme za ně, odvezeme si je domů, zpracujeme je, sníme je), nikde v tomto řetězci událostí neexistuje jiná osoba. Takže jaké je řešení? Pokud nechci jíst nekvalitní jídlo, prostě změním své návyky a začnu se zajímat, začnu nakupovat takové produkty, které splňují má očekávání, je to jednoduché, ale…
Ve společnosti můžeme pozorovat manipulaci přes strach a vinu, dokonce manipulaci skrz kolektivní vinu, kde se jedinec podléhající strachu dostává do stavu přežití a jelikož není schopen vysokého rozlišení (nemá znalosti, vědomosti, nerozumí tomu) podlehne tlaku a předá svou svobodnou vůli cizím lidem (nechá za sebe rozhodovat druhé), kteří vystupují, že jsou oni ti jediní, kteří mohou rozhodovat o prospěšnosti ve prospěch jednotlivce a celku (pouhá iluze). Naopak člověk s vysokým rozlišením se nenechá manipulovat strachem a vinou a je přímým pozorovatelem a sběratelem důkazů.
Jaké strachy nejčastěji prožíváme? Strach z nemoci, strach ze smrti, strach z konfrontace, strach o majetek, strach z války, strach ze ztráty kontroly, strach o blízké a další? Jak se dostal tento strach do našeho života? Kdo ho tam zasel? Proč ho tam máme, když realita je zcela jiná (vše je strach z něčeho co aktuálně právě teď neexistuje) – nic z toho ve skutečnosti nežijeme, bojíme se iluze (představy) budoucnosti. V přítomnosti ale ve skutečnosti tvoříme budoucnost, pokud tedy věnujeme pozornost strachům a začneme se chovat, jako kdyby to byla realita, zhmotňujeme své obavy do reality a navíc, namísto konů ve prospěch života se začneme chovat, jako kdyby to, čeho se bojíme se skutečně právě dělo. Takže to, čeho se bojíme v tomto světě reálně oživíme, což je přesný opak toho, co bychom rádi.
Přemýšleli jste, z čeho máte strach? A proč? Přemýšleli jste, proč na vás funguje manipulace skrz vinu? A víte, proč vás některá témata štvou? Vadí vám, víte proč?
Co si představujeme pod pojmem vědec, odborník, specialista?
S mnohými lidmi jsem vedla diskuzi na téma, jak můžeme vlastně definovat roli vědce, odborníka a specialisty. Koho si pod těmito rolemi máme vlastně představit. Na základě čeho tyto role definujeme. Každý měl na to jiný pohled, názor, zajímavé poznání, neboť my opravdu nemáme jasnou definici, koho můžeme považovat za odborníka, specialistu či vědce. V rámci rámcové vědy jsou tyto pozice tvořeny systémově formou hierarchického řízení. Je to ucelený konstrukt, zájmová skupina, která krom vytváření výstupů a procesů vytváří vázaný byznys. Paradoxně rámcová věda nepřipouští jiné poznání, neboť by vlastní utvrzování správnosti konceptu/rámce musela změnit. Zde tyto role vědec/odborník/specialista mohou naplňovat lidé pracující na určité pozici bez potřebných schopností a dovedností (stačí, že mají danou pozici a ta vytváří iluzi). Jejich rolí může být naplňování cílů (zadání práce, zakázky) nikoliv zájmy jednotlivců/lidí (skutečná snaha o poznání). Jinak řečeno, vše je o lidech, samotná role (pozice či funkce) nezaručuje kvality, mravnost a prospěšnost pro veřejnost. Pokud začneme vnímat svět, že ho tvoří lidé, kteří dále nesou mnoho rolí, budeme lépe uplatňovat lidskou zodpovědnost (ta je nepřenosná) a odpovědnost z rolí – tedy následných činů (která může za určitých podmínek přenosná).
Lidem jsou tedy role odborníků často prezentovány podle pozic ve státních institucích (vláda, úřady, školy) bez toho, zda jednotliví lidé nesou morální, etické, mravní hodnoty, zda jsou moudří, vzdělaní, mají potřebné schopnosti a dovednosti a konají ve prospěch lidí či naopak pouze ve vlastním zájmu, který tato pozice uměle vytváří (nadřazenost, finance, moc). Žijeme mylně v iluzi, že daná profese či pozice garantuje mravnost, etičnost a morálku. Nikoliv. Je to vždy o daném člověku, člověk nese zodpovědnost za svou volbu a odpovědnost za své činy…Takže ve funkci může být dobro-činný člověk, ale i zlo-činný. Kdy dobro-činný jedná ve svůj prospěch a prospěch celku a zlo-činný pouze ve svůj prospěch často na úkor celku či přímo v něčí neprospěch. Lidé zapomněli, že mají nejdůležitější ochrannou roli v systému, jsou očitými svědky či aktéry situací, které je třeba řešit. Pokud někdo přihlíží například tyranii dítěte školským personálem, stává se spolupachatelem. V mravní společnosti by se toto již nemohlo díky zásahu svědka dít. Nečinnost mnoha lidí nahrává rozvoji zločinného jednání a lidé, kteří se nemohou bránit se tak snadněji stávají obětmi psychopatů, sociopatů, úchylů a násilníků. V souvislosti s tímto odstavcem (ochrany) zde doporučuji Manuál „Jak vytvořit stížnost, aby byla úspěšná.“ od Petry Langové, kde máte na 72 stranách zohledněny všechny potřebné postupy v případě řešení stížnosti v rámci zdravotnických zařízení, což Petra zde vynesla svou mnohaletou praxi, kdy je průkopnicí ve vytváření stížností. Pokud se vám stala nějaká újma či vašim blízkým, nebo takové újmě chcete předejít, zde máte nástroj, se kterým můžete dobře pracovat. Pokud byste chtěli konzultaci, v profilu Petry Langové najdete i tu. https://www.poradenskacentra.cz/e-shop/ebook-videa/jak-vytvo%C5%99it-st%C3%AD%C5%BEnost,-aby-byla-%C3%BAsp%C4%9B%C5%A1n%C3%A1-detail
Předejít újmám můžete díky povědomí o platné legislativě a právům, které jsme zpracovali v oblastech poradenství. Můžete tak vědět a předejít nepříznivým situacím. https://www.poradenskacentra.cz/oblasti-poradenstvi/zdravotnictvi Na dalších odvětvích pracujeme a také zpracováváme další odvětví…
Vědce si každý také představujeme jinak. Někdo rozcuchaného badatele v laboratoři, který má omezený rámec rozlišení (bádá pouze v omezeném rámci), který rozumí čemu se věnuje (může být nazván specialistou). Nebo je to ten, který tvoří studie s danými zadáními, aby potvrdil předpoklad a na to mohl fungovat vázaný byznys (můžeme ho vnímat jako odborníka)? Nebo je to ten, který pracuje pro korporace, je tedy vazalem, zaměstnancem či spolupracovníkem a prosazuje své zájmy vyplývající z této pozice, je často zadavateli placen, může být prezentován jako odborník? Nebo je to člověk, který má široké poznání, vědění a je schopen diskuze na jakékoliv téma bez předsudků a urážení, má zájem spolupracovat s dalšími a hledat další poznání a pravdu?
Naše rozlišení má svou horní hranici, dalším poznáním tuto hranici/laťku posouváme výše…
Je logické, že lidé s nižším rozlišením, věděním a chápáním nemohou vidět a chápat svět očima člověka v jiné “vyšší” fázi. Můžeme si klepat na čelo a říkat si, to není možné, copak nevidí, nechápe? Vždyť si ubližuje, ničí se, propadá do destrukce. Přijít za takovým člověkem a ukázat cestu není možné, neboť se tento člověk nachází v rozpoložení, kde se vysiluje, upadá a nemůže vidět to, co vidíte vy, neboť tam ještě nedošel (mentálně, věděním, prací se sama sebou). Pokud si představíme, že život je cesta, neustálý pohyb, můžeme pochopit, že každý máme svou cestu poznání, své tempo, každý se rozhodujeme na základě jiných podnětů, někdo je pohodlný a líný zneužívající své okolí, vyhovuje mu role oběti, neboť tak může manipulovat se svým okolím, ze kterého těží, ale ve svém životě se moc neposune, často se točí v kruhu stejných okolností a událostí (jinak to prozatím neumí), vše je tak v pořádku. Všichni jsme sobě zrcadlem a působením na sebe navzájem si vytváříme reálné zkušenosti a díky nim se můžeme všichni posouvat.
Mnohdy změny k lepšímu člověk činní na základě bolesti fyzické či psychické. Zlozvyky, návyky, jsou opravdu železnou košilí, které se mnozí nelehko zbavují (jsou zaryty hluboko v nás), mnohé jsme “načítaly jako děti“ a vzaly za své ze svých rodin, ze společnosti, navíc díky těmto činům žijeme život v kruhu, stejné okolnosti, stejné situace, stejní lidem kolem nás, kteří nám zrcadlí stejné dokola a my nevíme jak z toho ven.
Všimli jste si, že mnozí lidé mají nastavenou mysl na negaci? Takový postoj je vysilující, člověk žije v úpadku namísto v hojnosti. Ještě drsnější je situace, když si člověk stěžuje na konkrétní věci, se kterými nic neudělá. Můžeme si ukázat na příkladu. Jezdíte každý den kolem nově zasazeného stromu, který byl zasazen křivě. Bude vám to vadit, budete nadávat na toho, kdo to udělal špatně a každý den se na ten strom budete dívat a budete prožívat stejné pocity, vztek, hněv, pobouření. A pak je tu člověk, který si všimne křivého stromku a narovná ho, takový člověk bude vždy prožívat krásné pocity, když pokaždé pojede kolem tohoto stromu, pomohl mu, udělal dobrý skutek. Kdyby někdo neměl možnost přímého zásahu, lže kontaktovat příslušené úřady a žádat nápravu. Bez této lidské činnosti se nemohou dít nápravy a opravy, neboť mnoho lidí žije v milné představě, že jeden úředník ví a řeší vše co pozoruje třeba 50 000 lidí. Není to možné kapacitně, proto je velice důležité, aby se lidé začali zajímat o sebe, prostředí ve kterém žijí a aktivně se začali podílet na změnách k lepšímu. Nečinností se společnost řítí do úpadku.
Víte, že každý “problém” má řešení? Představte si sebe na cestě (jako omalovánky) a někdo před Vás postaví kartu. Jsou lidé, kteří se zastaví a nepůjdou dál, jsou lidé, kteří kartu přelezou, obejdou z leva, obejdou zprava, rozkopou, podkopou se. Každý se staví k situaci jiným způsobem, někdo s lehkostí, někdo tragicky. Fakticky je to ale jenom jedna z „překážek“ na naší cestě, které nám tvoří nové zkušenosti a dovednosti, nic víc. Překážku bychom neměli vnímat jako problém, ale součást naší cesty nabytí nových dovedností. Apropo, co by měli říkat třeba mravenci, kteří zdolávají mnoho “překážek” každou chvilku.
Představme si 5 fází od víry k vědění…
V rámci sociálního inženýringu, znalosti psychologie a chování lidí lze předem určovat chování jednotlivců a mas. Díky rámcům a konstruktům, které vytváříme můžeme vytvářet různé cílové skupiny a dle jejich “nastavení” předávat informace, manipulovat s nimi (v jejich prospěch ale i v jejich neprospěch atd.) V čím větším poznání lidé jsou, stávají se tvůrci, ale také mohou manipulovat druhými (manipulaci berme jako nástroj). V těchto pěti fázích si ukážeme, jaké cílovky nám zde vznikají, jak žijí a reagují. Což může ulehčit naše rozhodování, komunikaci, spolupráci a také to, v jaké fázi jsme my sami.
První fáze
Člověk v první fázi je zcela systémový člověk, systémové rámce a nastavení jsou pro něho primární. Jinak svět nevnímá. Věří, že je vrcholem evoluce, tedy často je v egoismu. Povětšinou se pohybuje v povinnostech a v jeho rétorice slyšíme namísto chci – musím. Musím do práce, musím uklidit a další musím, kterých je plný život. Tento člověk respektuje nadřízené, v mnohém se podřizuje (autorita z pozice moci), povětšinou má zaměstnanecké myšlení (zadání úkolu) nebo žije v systémových rolích (úředník atd.). Samotné systémové role/profese vytváří jasné rámce, takže člověk v první fázi se pohybuje v předem určených rámcích, kde plní úkoly. V soukromém životě se věnuje zábavě, rodině, nerozvíjí poznání, bohatě mu stačí maximální dosažené vzdělání (může být vysokoškolské), čímž také argumentuje. Má nízké rozlišení, nezajímá se do hloubky, přemýšlí povrchně na základě pocitu líbí/nelíbí, věřím/nevěřím. Chce mít klid. Je nejslabším článkem společnosti, kde se snadno nechá zmanipulovat aniž by to byl schopen rozeznat.
Mnohdy žije v minulosti (křivdy, pomluvy) a v budoucnosti (strach z nemoci, smrti, války, čehokoliv ohrožujícího, ale neexistujícího v jeho životě). Často žije roli zaměstnance či vázané činnosti (na zadání). Pokud si vezmeme například téma geoinženýring, které je dnes hojně diskutované a v éteru je již tolik informací, že snad není možné, aby to nikdo neznal, tak zrovna lidé v první fázi se nezajímají, budou se divit, že je něco divně, je jim také jedno co pijí a jedí, co se děje s životním prostředím, věří, že tu jsou cizí lidé, kteří jednají v jejich zájmu a kontrolují vše, aby se jim dobře žilo. Věří ostatním namísto sebe, nekontrolují, nečtou, nerozporují. Také to každý den mají podprahově v reklamách (potraviny pro vás bedlivě kontrolujeme, naleznete je čerstvé a zdravé na našich pultech) a v médiích (vědci a odborníci ví, co je pro vás dobré). Často si stěžují, ale nesjednají nápravu.
Pokud zaklepeme na dveře takovému člověku například s tématem geoinženýring, pravděpodobně neprojeví vůbec zájem, nebo mávne rukou a řekne: “Kdo by to dělal a proč by to dělal”, a tím vše uzavře. Nehodlá se tím zabývat, je mu to jedno. Maximálně se bude divit, že je divné počasí, ale nebude se již zajímat, co je toho příčinou a poté přijme informaci, že je to klimatická krize (co je, jak vznikla, jaká je skutečná příčina událostí se nezajímá).
HAWKINSOVA STUPNICE
1. Fáze: Systémový konzum a pasivita. Tato fáze odpovídá stavu pod hranicí integrity (pod 200). Dominují zde energie, které jedince činí obětí okolností. Hawkinsova úroveň: Apatie (50) až strach (100). Charakteristika: Člověk je v „módu přežití“. Odevzdává svou sílu externím autoritám. Strach z vybočení a pohodlnost (apatie vůči pravdě) znemožňují kritické myšlení. Atraktorové pole: Pasivní přijímání informací, závislost na systému.
Druhá fáze
V druhé fázi se člověk zbavuje paradigmatu, ve kterém žil. Žil v konzumu, v systémovém nastavení, ale v jeho okolí například skrz sociální sítě či rozhovory se k němu dostávají informace, které nabourávají jeho představu o světě a jeho reakce je agresivní. Není schopen pobrat, představit si, že víra v cizí lidi nemusí být moudrá a že se člověk tak může stát obětí podvodu, lží a manipulací. Pokud si opět ukážeme příklad na geoinženýringu, člověk v druhé fázi se bude snažit zesměšnit, hanit, odmítat v plné míře jiné informace, přestože nemá znalosti, je stále v povrchním konzumu a nechá se ukolébat cizími lidmi, kteří mu sdělí dogma, že vše je v absolutním pořádku a nic takového neexistuje, přičemž to může sám pozorovat a také pozoruje. V této fázi se nejvíce projevuje kognitivní disonance. Jsou i jiné životní situace, kde člověk prožije trauma, které ho posune z první do druhé fáze…začne se zajímat a tak se rozpadá jeho iluze o světě s čímž bojuje…
Pravděpodobně Vám položí otázku: “Kdo to tedy dělá a proč to dělá?” s tím, že jakákoliv odpověď nebude přijata a bude podnětem pro mířený útok ve smyslu: “S plochozemci se nebavím, dejte si na hlavu alobalovou čepičku a polejte se octem.” Vnitřně prožívá frustraci, vztek, což obrací proti jiným lidem aniž by se zamyslel, informoval. Obhajuje svou představu a ti ostatní mu ji ničí. Tento člověk ve druhé fázi je nejagresivnější, nejbojovnější, nejvíce aktivní na sociálních sítích, kdy bude paradoxně toto téma vyhledávat a všude dávat vysmáté smajlíky i na fotografie, fakta, videa, důkazy. Je v egoismu a bojuje za svou iluzi o světě, která ve skutečnosti není jeho, ale je mu vnuknuta. Právě se hluboko uvnitř rozhodl, že se posune dál 🙂
Pozn: Kognitivní disonance je nepříjemný stav vnitřního napětí a nepohodlí, který vzniká, když se naše myšlenky, přesvědčení a hodnoty dostanou do rozporu s novou realitou. Lidé mohou prožívat obrovský strach, napětí, vztak, frustraci, dokonce nenávist k druhým, kteří to mají jinak. V rámci tohoto stavu mohou lidé prožívající kognitivní disonanci přát druhým smrt, úpadek, je totiž pro ně řešením, když nebudou tito lidé, „můj problém“ s nimi zaniká (no, nezaniká, naopak se prohloubí).
S tímto člověkem nemá smysl diskutovat, reagovat na něho a spolupráce s ním není možná. Tito lidé svou frustraci a vztek vybíjejí v různých dalších tématech, často naskakují na propagandu a manipulaci a snaží se vystupovat jako ti moudří, kteří se přiřazují ke skupině vzdělaných lidí (je to ovšem jen iluze/konstrukt). Jsou silně v egoismu (tedy vrchol evoluce, vědění a všichni co tvrdí něco jiného jsou pitomci a je třeba jim to patřičně ukázat). Vnitřně ale prožívají obrovskou frustraci ze ztráty kontroly nad vlastní iluzí a jsou to ti, kteří jsou schopni nenávidět zcela cizí lidi. Jsou schopni přát smrt komukoliv, kdo nesdílí jejich světanázor a ten může být opravdu pestrý. Dvojky jsou hlavní hybnou silou pro rozdělování společnosti, žijí v dualitě a v boji proti nepříteli. Stačí na ně zacílit a oni začnou vytvářet třídní boje. Můžeme je zaznamenat u témat: očkovaný/neočkovaný, rusofil/ukrofil, mladá/stará generace, uživatel spalovacích motorů/elektroaut, chudí/majetní, politické Babiš/Fiala, jezdím MHD/autem, nekonečno témat, které vyhraňují jednu skupinu oproti druhé (další možnosti neexistují 🙂
HAWKINSOVA STUPNICE
2. Fáze: Odpor a agrese. Zde dochází k aktivaci energie, ale stále v negativním spektru. Je to fáze „probuzení se do konfliktu“. Hawkinsova úroveň: Hněv (150) a pýcha (175). Charakteristika: Frustrace a agrese jsou projevem ega, které se cítí ohroženo. Rozdělování na „MY a ONI“ je typickým znakem duality hněvu a pýchy (pocit, že jen já mám pravdu). Atraktorové pole: Destruktivní konfrontace, hledání viníka vně sebe.
Třetí fáze
Ve třetí fázi si člověk již uvědomuje “kdo to dělá a proč to dělá” a svádí se sebou vnitřní boj. Nechce přijmout, že mnohé jevící se jako prospěšné je ve skutečnosti pro něho škodlivé, že mnohé informace označované jako deziformace jsou pravdivé, což si ověřil sám ve vlastním životě špatnou zkušeností či studiem (zajímáním se o téma do hloubky).
Zde čekejte otázku: “A co s tím mám dělat? Jak to zastavit?”
Tento člověk nemá síly, právě probíhá jeho vnitřní transformace na mnoha úrovních a s činnostmi okolo běžného života, rodiny je zcela zahlcen. Zajímá se, ale není aktivní, začíná pomalu změny ve vlastním životě ve svůj prospěch, aby eliminoval dopad na své fyzické, psychické a duševní zdraví včetně dopadu na své blízké. Patří sem i materiální zabezpečení.
Tito lidé nejsou agresivní, jsou frustrovaní, prožívají bezmoc, točí se v kruhu. V některých tématech mohou být níže i výše. Mají pocit, že nic nemohou ovlivnit. V tématu goinženýringu pozorují nebe, počasí a snaží se přijmout realitu, kterou mají dnes a denně na očích, což je traumatizuje, neví jak to zastavit. Mají před sebou velkou cestu toto téma přijmout, zvážit možnosti a minimalizovat dopad na své zdraví. Jsou naštvaní na ty, kteří to nevidí a nechápou, mají pocit, že je ostatní stahují dolů…
Těmto lidem je vhodné dodat potřebné informace, ideálně zpracované tak, že vysvětlují celek v různých kapitolách, kde v každé kapitole jsou další možnosti poznatků formou odkazů na studie, články, zpravodajství či na akce pořádané lidmi nesoucí toto téma ve společnosti. Je důležité lidi nepřehltit, protože přeci jenom zažívají nelehké období a velké množství informací by je mohlo spíše odradit.
K přehlednému předání informaci mohou sloužit manuály či e-booky, kde může být vyneseno samotné téma, ale i možnosti řešení včetně vzorů dokumentů k vyplnění na obce, úřady, ministerstva, dále rady jak šířit osvětu. Informovaná veřejnost pak může spolupracovat ve svůj prospěch. Pro lidi jsme vytvořili portál www.poradenskacentra.cz, kde každý může mít svůj vlastní e-shop profil a nabízet služby a produkty v plném rozsahu.
HAWKINSOVA STUPNICE
3. Fáze: Hledání a vnitřní konflikt: Tato fáze je „přechodovou komorou“. Člověk se nachází na hraně nebo těsně nad hranou zlomu. Hawkinsova úroveň: Odvaha (200) až neutralita (250). Charakteristika: Kladení otázek vyžaduje odvahu přiznat si, že jsem byl klamán. I když je zde stále přítomen vztek (dozvuky 150), objevuje se ochota připustit jiné možnosti. Atraktorové pole: Počátek sebeodpovědnosti. Energie se začíná stabilizovat.
Čtvrtá fáze
Ve čtvrté fázi se člověk již postavil do své vnitřní síly, nenechá se zmítat vnějšími vlivy ačkoliv jsou i nepříznivé. Sám tvoří změny ve svůj prospěch, aby negativní vnější vlivy na něho měly co nejmenší dopad, stejně tak činí pro své blízké. Tito lidé začínají tvořit pevnou část společnosti, kde disponují vnitřní silou a začínají konat ve prospěch života a zdraví svého a okolí.
Tento člověk již neklade otázky, ví. Pracuje na seberozvoji a postupně sleduje jiné lidi, kteří konají ve prospěch sebe ale i druhých. Ve spolupráci je pasivní, koná výhradně pro svůj prospěch mnohdy omezeně.
Tento člověk má již sílu, kterou výhradně věnuje sobě, svým blízkým, zajímá se o dění, občas podpoří někoho v jeho činnosti, ale stále si drží odstup. Sám mám plno práce s vlastním životem. Uvědoměním si mnohého se tito lidé často potýkají s egoismem (uvědomují si svou cestu, poznání a mají sklony se nadřazovat ostatním), který si musí ještě zpracovat. Tito lidé mohou mít zpracované téma, ale aby se mohli posunout do páté fáze, musí si zpracovat mnoho vlastních “stínů”. Mnohdy se v lidech nejen ve čtvrté fázi projevuje odsuzování, předsudky, malost, neschopnost se projevit, prosadit, neschopnost prezentace, nesebevědomí, nesebehodnota, problém s přijímáním peněz či hojnosti a tyto nedostatky člověka omezují v jeho seberozvoji a především ho omezují ve spolupráci s jinými, které může vnímat paradoxně jako svou konkurenci. V některých lidech vidí soupeře či konkurenta, přestože mají společné zájmy. Přejít do páté úrovně není pouze o činnosti ve prospěch sebe a druhých, ale o osobním růstu, aby toho člověk vůbec schopen byl s tím přímo souvisí i ekonomická situace. Pokud člověk není „zabezpečen“ a uzdraven na mnoha úrovních, zasekne se v této fázi do té doby, než okolnosti svého života vyřeší, paradoxně se může propadnout i do třetí fáze, pokud se mu nepodaří stabilizovat mnohé pilíře ve svém životě (kvalitní mezilidské vztahy, zdraví fyzické, psychické, ekonomická situace atd.)
S tímto člověkem je možné spolupracovat, ale bude vždy hledět především na svůj zájem, což je zdravé, ale má ještě před sebou kus cesty, aby spolupráce byla i ve prospěch společnosti. Lidí ve fázi 5 nemusí být mnoho, všichni ve fázích tvoří pak komunitu, kde naplňuje každý část. V případě vydání sil ve prospěch druhých bude člověk ve 4 fázi spíše pasivní. Je ale schopen posílat stížnosti, sbírat důkazy, šířit informace, konfrontovat státní pracovníky v případě porušování zákonů apod. v rámci svých zájmů, šířit osvětu (své poznání), doporučovat blízkému okolí (známým). Máme kolem sebe mnoho aktivistů, kteří mají potenciál, ale mají například zaměstnanecké myšlení či nejsou schopni dotahovat to, co začali. Chybí jim vedení či vlastní disciplína, dotahování započatých činností, která je vlastní podnikatelům (nedostavuje se pak kýžený výsledek a člověk propadá beznaději a do role oběti).
HAWKINSOVA STUPNICE
4. Fáze: Individuální vědění a integrace. Zde se jedinec přesouvá do zóny síly (Power). Zaměřuje se na efektivitu vlastního života. Hawkinsova úroveň: Ochota (310) až rozum (400). Charakteristika: Člověk mění zvyky, stravu, finance. Jedná racionálně ve svůj prospěch. „Vědění“ odpovídá úrovni Rozumu (analýza, fakta, souvislosti). Absence potřeby spolupracovat ale naznačuje, že ego je stále silně orientované na individuální bezpečí. Atraktorové pole: Konstruktivní sebevzdělávání a osobní integrita.
Pátá fáze
V páté fázi se člověk ocitá ve vědění. Je schopen posuzovat, vyhodnotit a jednat ve svůj prospěch ale také již ve prospěch společnosti. Často hájí zájmy lidí, živých bytostí (fauny a flóry), práva a svobody, tvoří kontrolní orgán, upozorňuje na nedostatky, přináší informace, ale také tvoří pro lidi nástroje, aby se mohli zapojit a spolupracovat. Jeho hnací pohon je vnitřní energie lásky, hojnosti pro vše živé bez rozdílu. Povětšinou zpracoval egoismus, pýchu, malost, aby byl schopen spolupracovat s kýmkoliv. Součástí je i pokora, že s čím dál větším poznáním vím, že mnohé mám ještě před sebou, není to stav statický, ale proces neustálého učení, což je hnací motor pro další potřebu poznání.
Tito lidé jsou majáky pro ostatní, jsou schopni spolupracovat na mnoha úrovních, samozřejmě dle svých možností a kapacity.
Každý jsme jedinečnou buňkou velkého organismu, každý dle svých schopností a dovedností můžeme konat mnohé ve prospěch spolupráce, zdraví a života. Všichni po této cestě jdeme, někdo se ale zastaví a rozhodne se jít cestou destrukce a smrti, život je pohyb, energie v pohybu.
Lidé v páté fázi mohou být i odborníky, specialisty a vědci v jednom nosném tématu. Jejich chápání širokého spektra bytí se nedá přenést snadno slovy, ale krok po kroku jsou schopni ukazovat druhým cestu či tuto cestu přímo vytváří.
HAWKINSOVA STUPNICE
5. Fáze: Služba a celistvost: Toto je úroveň vysoké duchovní i společenské integrity. Hawkinsova úroveň: Láska (500+) (ve smyslu nepodmíněného přání dobra všem). Charakteristika: Přechod od „já“ k „my“. Spolupráce není vnímána jako ohrožení, ale jako synergický nástroj. Tvorba hodnot pro společnost bez nároku na uznání ega odpovídá vibračnímu poli, které Hawkins popisuje jako skutečnou moc (Power vs. Force). Atraktorové pole: Tvoření, nesobecká služba, sjednocování.
Poděkování Milanovi Třasoňovi za doplnění stupnice dle Hawkinsona
Zde si shrneme dle Hawkinsovy teorie (úroveň, číselná škála, emoce, přístup) všechny fáze…
1. Fáze | Apatie / Strach | 50 – 100 | Pasivita, odevzdanost, oběť |
2. Fáze | Hněv / Pýcha | 150 – 175 | Agrese, dualita „my vs. oni“, boj |
3. Fáze | Odvaha / Neutralita | 200 – 250 | Dotazování, hledání, vnitřní pnutí |
4. Fáze | Ochota / Rozum | 310 – 400 | Sebezdokonalování, logika, individuální prospěch |
5. Fáze | Láska / Služba | 500+ | Spolupráce, celospolečenský přínos, tvoření |
Důležité je, že člověk může být v různých tématech na různých úrovních. To odpovídá Hawkinsovu učení, že naše vědomí není statický bod, ale průměr mnoha postojů v různých oblastech života.
Závěrem. Tento text je takovou myšlenkovou mapou, jak můžeme posuzovat společnost a sami sebe. Záměrně jsem zde neuváděla duchovní rozvoj, vědomí, neboť to zásadně přispívá v posunu každého z nás, nicméně je to obrovské téma, celostní, jsme totiž nejen egem/rozumem, tělem, duší a duchem v jednom. Co máme ale určitě všichni je nástroj zvaný mozek. Zamýšlením se nad vlastními životními okolnostmi můžeme mnohé měnit. Postupně, jak se posouváme v uvědomění skrze rozum se nám otevírají i další vlivy, intuice, naše hluboké vnitřní poznání a krok po kroku jdeme blíže ke svému středu. Většina společnosti žije konzumním chováním v první fázi, postupně, jak působí negativní či pozitivní vlivy na jejich životy se posouvají dále (jsou odkloněni od svého středu a zmítáni vnějšími vlivy). S lidmi ve fázích 1-3 nelze spolupracovat, nacházejí se v různých formách sebedestrukce, úpadku, nemoci či neschopnosti jednat ve svůj prospěch (mnohdy nevědomě, neuvědomují si skutečnou příčinu úpadku) či žijí nakupováním a zábavou (mnohé jim uniká). Řeší mezilidské vztahy, finanční okolnosti, nemoci, závislosti (na drogách, alkoholu, lécích) a mnoho dalšího. Lidé ve fázi 4 jsou již pevným pilířem společnosti, kde konají ve prospěch zdraví svého a svého okolí (zde můžeme promítnout všechny životní témata). Lidé v páté fázi sjednocují společnost a vytvářejí nástroje a příležitosti, aktivně se podílí na uzdravení společnosti na mnoha úrovních. Jeden člověk se může nacházet v mnoha fázích, má třeba vyřešené mezilidské vztahy, ale nemá v pořádku ekonomickou stránku. Vše je proces, cesta, energie, záleží na každém nás pro co se každý den rozhodneme, že uděláme. Zda budeme živit cestu nemoci, destrukce a smrti či naopak budeme kráčet cestou lásky, zdraví a života…Je tu vše, každý stále volíme vědomě či nevědomě…
Víte v jaké fázi se nacházíte vy? A v jakém tématu? Co jste již vyřešili?
Staňte se součástí místa pro lidi jako uživatel či ten, co nabízí své služby a produkty…
Pro lidi jsme vytvořili místo, kde si v čase každý najde to co potřebuje. Kde je lidskost a pak až role, které tvoříme. Kde můžeme sobě navzájem tvořit potřebné služby a nabízet a využívat produkty. Portál Poradenská centra není o vytváření obsahu, kterého je všude hodně, ale o vynesení činnosti lidí, kteří nejen mohou šířit osvětu pro druhé, aby se nám lépe žilo, ale také nabízí ve svém osobním e-shop profilu své služby a produkty. Šlo nám o to, abychom společně tvořili místo, kde se každý může informovat zdarma v rámci oblastí poradenství a v případě potřeby se může odkázat na lidi, kteří mu poskytnou poradenství, využije jejich služeb apod. A na druhé straně každý zde může mít svůj e-shop profil a prostřednictvím voucherů nabízet své služby a produkty. Vše na jednom místě. https://www.poradenskacentra.cz/ Pokud máte zájem o spolupráci, stačí vyplnit formulář a co nejdříve vás budu kontaktovat, společně pak vymyslíme ideální obchodní model, se kterým následně můžete pracovat.
Přeji mnoho životních úspěchů a kráčení správným směrem, cestou zdraví a radostného života. Dagmar Kubinová
Text a foto: Dagmar Kubinová
